Odborníci se shodují, že za  protesty části české veřejnosti proti průjezdu konvoje amerických jednotek z rotačního cvičení v Pobaltí a Polsku stojí hlavně ruská propaganda. Jste stejného názoru?

Myslím si, že se na tom ruská propaganda podílí. Přesvědčili jsme se o tom už před pár lety, kdy se tady zaktivizovalo  sdružení Ne základnám, a to nevzniklo samo od sebe. Jenže jsme tehdy byli slepí a neviděli jsme tu strukturu, kterou teď už čteme ze zpráv Bezpečnostní informační služby o tom, jak se tady množí ruští agenti organizovaní kolem ruského velvyslanectví v Praze, kde je sto dvacet pět lidí, kdežto na ruské ambasádě v Maďarsku je jich jen třicet. I na těchto rozdílných počtech je vidět, jak neobvyklý zájem mají Rusové o Českou republiku. A určitě je součástí jejich propagandy znovu u nás navodit ten iracionální odpor k Západu, v podstatě si tím zdejší komunisté zase s pomocí Moskvy léčí mindrák, který utrpěli po pádu totalitního režimu.

Prezident Miloš Zeman vyjádřil nesouhlas s tím, aby byl americký konvoj, který projede Českem, označován za okupační armádu. Konvoj americké armády není podle něj ničím, co by mělo vyvolávat hysterické reakce. Ale nemá na této hysterii sám podíl, když se stavěl v ukrajinském konfliktu proti Západu a na stranu Ruska, když kritizoval evropské politiky za podporu Majdanu a odsuzoval protiruské sankce? A teď je překvapen, že se tu vytvářejí takové protiamerické nálady.

Bohužel je pravda, že vášně vzplanuly a těžko je teď bude hasit.  Pan prezident se na tom velkou měrou podílel.  Ale musím přivítat jeho vyjádření, že vítá průjezd amerických jednotek, což naštěstí řekl, ale zapomněl přitom dodat, že sám měl podíl na tom, co se tady teď děje. Například tím, že podporoval všechny ty teze ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, když vypukla ukrajinská krize. Lavrov tehdy prohlásil, že Rusové se na ní v žádném případě nepodílejí. A prezident Miloš Zeman říkal, že věří více ruskému ministru zahraničí Lavrovovi než představitelům NATO, kteří tvrdili opak.  A nyní asi kouká, sám překvapen, jestli to ovšem tehdy na nás nehrál, na přiznání ruského prezidenta Vladimíra Putina, který cynicky do televize sdělil, že samozřejmě na Ukrajině ruští vojáci byli, že tam samozřejmě byly také jejich zbraně a že měl samozřejmě také v plánu, kdyby došlo na nejhorší, použít i jaderné zbraně. Takže český prezident se svým podílem zasloužil o to, že je teď Česká republika ve varu, nejdříve fandil a tleskal Rusům při porušování mezinárodního práva, nikdy se veřejně proti tomu nijak významně nedistancoval, spojuje se s lidmi, kteří jsou na černé listině spojenců, navštěvuje jejich konference nebo je zve do Prahy, a teď se diví.

Jak by se měla, doufejme většina Čechů, kteří nesouhlasí s  protesty proti průjezdu amerického konvoje, zachovat, aby dala světu najevo, že odpor k našim spojencům v Severoatlantické alianci nemá celá Česká republika?

Už je to prostě tak daleko, že my, kteří nejsme spokojeni s tím, jak tady řádí ruští agenti a jak se část naší společnosti, té prorusky a prokomunisticky smýšlející, k nim přidává,  musíme ukázat, že tady nejsou jen oni. A nevystačíme jen s tím, že budeme sedět doma u televize nebo u rádia a žasnout, co si to dovolují, jak to, že tohle říkají, a jak to, že se znovu stávají nástrojem Moskvy, která už nás jednou uvrhla do totality.  Ale budeme se muset každý srovnat s tím, že  máme také nějakou občanskou povinnost, že svoboda ani demokracie není zadarmo, a každý individuálně to dát  najevo. Na Facebooku,  na různých serverech se objevují iniciativy, které nabízejí setkání s americkými vojáky, kde můžeme dát najevo, že jsme rádi, že jsou našimi spojenci. A každý to může udělat podle svého, zúčastnit se nějaké takové akce, může se rozhodnout pro jakýkoli projev v médiích, napsat nějaký článek, ale jen by neměl zůstat potichu. 

Když vidíte, jak v pobaltských zemích nebo nyní v Polsku občané nadšeně vítají projíždějící kolonu amerických vojáků, nestydíte se za některé české  politiky a spoluobčany, kteří zpochybňují naše euroatlantické spojenectví, které je pro nás zárukou bezpečnosti?

Já se strašně stydím. Bylo mi těžko, když jsem byla minulý týden v Polsku a na oficiálních setkáních se mě ptali, co se to vlastně děje v České republice, jak to, že náš prezident svou účastí v Moskvě chce například i potvrdit vražedný, zločinný komunistický  Kim Čong-unův režim v severní Koreji, jak to, že se přidáváme do této party,  co máme proti Severoatlantické alianci, prostě nám vůbec nerozumí.  Stydím se za ty, kteří si neváží svobody a demokracie. Stydím se za ideu rovných žaludků, teplíčka a klídku, bez toho, že bychom museli každodenně osvědčovat svoji odpovědnost a nést rizika, která s sebou svoboda a život v demokracii přináší. A že svobodu a demokracii jsme ochotni vyměnit za ty rovné žaludky. 

Nezklamala i politická garnitura, neměla lépe vysvětlovat  smysl naší účasti v NATO, význam euroatlantického spojenectví,  které je nezbytné pro bezpečnost České republiky? A že podcenila vliv ruských tajných služeb a ruské propagandy?

Myslím, že nedošlo k selhání v tom, že bychom nedostatečně vysvětlovali, jaký je přínos našeho vstupu do NATO.  Tyto otázky se ani ve společnosti neobjevovaly, nevířily ji, nebyly tu nějaké vášně, které by naše členství v Severoatlantické alianci zpochybňovaly. Ale určitě považuji za selhání to, že nebyla dostatečně monitorována aktivita ruských tajných služeb a ruská propaganda, která nabyla obřích rozměrů. A zcela dokonale se ukázala ve vší nahotě po událostech na Ukrajině, kdy jsme zjistili, že Rusko vyhrožovalo jadernými zbraněmi nejen kdysi Polsku, když chtělo mít stejné radary jako my, ale vyhrožovalo jadernými zbraněmi nedávno i Ukrajině a před pár dny dokonce Rusové oznámili Dánsku, že jsou připraveni pálit na dánské lodě, pokud budou mít nosiče protiraketovému systému. Dánsko je náš spojenec v NATO, takže ve chvíli, kdy Rusové říkají, že namíří jaderné zbraně na dánské lodě, současně říkají, že se pouštějí do války se Severoatlantickou aliancí,  a tím i s Českou republikou. Myslím, že bychom si měli uvědomit, i všichni ti, kteří tady vykřikují proti vojákům, kteří přejíždějí z jedné základny na druhou, co je v sázce. Nejen pověst České republiky jako spolehlivého člena NATO, ale také naše budoucnost ve smyslu schopnosti se bránit spolu s těmi, kteří sdílejí stejné hodnoty, že zásadní podmínkou pro rozvoj každého člověka a každé společnosti je svoboda a demokracie. 

V současné době se připravuje novela branného zákona, podle níž by bylo možné zahájit odvodní řízení dříve než při vyhlášení stavu ohrožení státu. Sílí hlasy, které volají po zvýšení finančních prostředků do armádního rozpočtu i po znovuzavedení povinné základní vojenské služby, která je podle odborníků nezbytná pro zvýšení naší obranyschopnosti. Myslíte si, že v současné době, kdy ve světě probíhá řada válečných

konfliktů, bychom měli věnovat  více prostředků na  naši bezpečnost?

Myslím, že se dá uvažovat v několika krocích. Nevidím nyní důvod k návratu povinné vojenské služby. Máme profesionální armádu, jestli nám jde o zvýšení obranyschopnosti naší země, máme uvažovat v obrysech transatlantické aliance, které jsme členy. Tedy významně  modernizovat českou profesionální armádu, posilovat systémy, které naší armádě v rámci NATO jsou vyčleněny. Myslím si, že s tím souvisí i finanční prostředky. Například jsme vládě jasně řekli, že v Poslanecké sněmovně budeme podporovat navýšení prostředků pro armádu, abychom plnili závazky, které z našeho členství v NATO vyplývají. Určitě bychom kývli i na větší rozpočet, než který byl schválen na letošní rok. Vláda to od nás věděla, ale neodhodlala se k tomu. Ale podle mne je správný trend v rámci NATO pracovat na tom, aby naše armáda byla co nejúčinnější, nejschopnější, a teprve ve druhém kroku, kdyby se zjistilo, že ohrožení narůstá, že je potřeba ještě mobilizovat další síly, si říci, zase ve spojení s našimi spojenci, zda je  nutné přistoupit k povinné vojenské službě.