Adamová, která působila v komunální politice na Praze 8, nejdříve přítomným na besedě v Regionální knihovně Teplice představila plány současné vlády v sociální oblasti. „Strategie integrace Romů do roku 2020 se zaměřuje spíše na ty, kteří jsou již spíše integrovaní, nejsou úplně sociálně vyloučení. To kritizuji. Tato skupina si již dokáže sama pomoci, neměli bychom z ní dělat elitu. Dokáže táhnout nahoru i ty ostatní. Podle mě bychom měli řešit mnohem více ty, co už na úplném dně jsou, a tahat je odtamtud,“ prozradila, v čem se názorově liší v problematice v gesci ministra Jiřího Dientsbiera.

Mnohem více přítomné zajímaly dopady připravovaného zákona o sociálním bydlení a oblast vzdělávání, zejména debaty kolem inkluze zaostalých žáků. „Je pravda, že stát lije peníze vysloveně do obchodu s chudobou. Je těžké říci, jak nakonec zákon bude vypadat – měl by platit až od roku 2017. Teprve vzniká rámec, který vytvářejí dvě ministerstva, a ani se neumí shodnout,“ podotkla.

Dětské vzdělávání leží veřejnosti hodně na srdci

Kupodivu celkem dlouhou dobu se diskutovalo o problémech školství, pro což byla impulsem zmínka o novele školského zákona, která čeká na schválení senátem.  Zákon by měl přinést změny mimo jiné v inkluzivním vzdělávání v běžných školách, což před časem kritizoval mimo jiné prezident Miloš Zeman. Adamová působila jako příznivkyně začlenění zaostalých či lehce mentálně retardovaných dětí do běžné základní školy. „Samozřejmě bude muset dojít k navýšení asistentů, kteří v dané třídě působí,“ dodala. Rozpoutala se mimo jiné debata o smyslu přípravných tříd, které přeci u zaostalých dětí, které nemají návyky a základní znalosti z rodiny, má tyto disproporce srovnat a připravit je tak na vstup do prvního ročníku. „Vláda se bude snažit zavést povinný předškolní ročník v mateřské škole,“ oznámila lidem Adamová.

Politička se vyjádřila, že si nemyslí, že v některém kraji je takových dětí více než jinde, jen docházelo ke špatné diagnostice, a tak to vypadalo, že je takových dětí v severních Čechách více. „Diagnostika není jednotná, byť k tomu není důvod,“ míní poslankyně. „Nemyslíte, že je to spíš sociodemografickou strukturou?“ namítala jedna z posluchaček. Jiného hosta zajímalo, jak se vůbec rozliší, které dítě má jít na běžnou a které na praktickou školu, když řada sociálně slabých nechodí vůbec ani do školky, kde by se to diagnostikovat dalo. Adamová k tomu mimo jiné zabředla do problému, že školy dostávají příspěvky dle počtu žáků, takže i praktická škola si toho svého chce ponechat.