Na úvod je dobré připomenout, že klíčové myšlenky Libora Malého jsou tyto: Vše je dobré; respektuji okolnosti a dělám to nejlepší; každý čin či rozhodnutí má své důsledky, kterým neuteču; aby bylo dlouhodobě co brát, musí se adekvátně dávat. Zdůrazňuje také to, že základem buddhismu je nelpění, neboť celý vesmír je jen jako sen, iluze. Člověk by neměl lpět na ničem, tedy ani na svém podniku.

Jelikož se mu však zdá, že současný společenský systém má vážné trhliny, přemýšlí o něčem, co by ho mohlo nahradit. A to bylo hlavním tématem povídání ParlamentníchListů.cz s ním. Začal aktuálním tématem – nezaměstnaností, na kterou, podle Libora Malého, existuje jednoduchý lék. Jen je s ním třeba umět pracovat.

„Někdo, kdo je nezaměstnaný, dostane od státu nějakou podporu v nezaměstnanosti, a tím pádem si může zaplatit díky státu elektřinu, potravu, dopravu… ale nemá co dělat… tedy pokud nedělá někde na černo, ale to je věc jiná. Bylo by přece proto dobré, kdyby ten člověk mohl dělat to, co ho baví, co má rád. K tomu potřebuje najít někoho, kdo to od něj bude chtít. Babička třeba peče buchty a je hrozně ráda, když si je od ní někdo vezme – pak se cítí užitečná. A na stejném principu si myslím, že by společnost mohla fungovat. Je to vlastně založené na tom, že děláte něco, co vás samotného naplňuje. Takový řetězec darů, nikoli ale směna. Vy něco uděláte, ale když to nemáte komu dát, tak vás deprimuje to, že to děláte zbytečně. Když se najde někdo, kdo to vezme, udělá vám radost ,a tím pádem vám dá pocit, že jste užitečný… Vede to k tomu, že můžete být obklopen lidmi, pro které vy jste důležitý, protože jste pro ně užitečný. Ty lidi vás za to mají rádi a když něco potřebujete vy, ti lidé udělají maximum pro to, aby vám to sehnali,“ popsal základní myšlenku fungování nového společenského systému Libor Malý.

Změna nemůže proběhnout za rok, či pět let. Nutná je změna myšlení

Je si dobře vědomý toho, že taková změna, kterou nastiňuje jako možné řešení, není otázkou roku, nebo pěti nejbližších let, aby mohla být uvedena do praxe.

„Je potřeba, aby se k tomu změnilo myšlení lidí. Když bychom dosáhli tohoto systému u dvaceti procent populace, byl by to fenomenální úspěch. Nedělám si ale iluze, že většina lidí tím, jak jsou spjati s majetkem, k ní dobrovolně přistoupí… Ale ani nedobrovolně to neznamená, že za nimi někdo půjde s pistolemi… vše je jednodušší. Jen když si vezmete ty všechny nezaměstnané, že by takto začali fungovat… Jenomže háček je možná v tom, že oni střechu nad hlavou mají, jídlo mají, hlady tedy neumírají… Nemají však co dělat, tak jsou naštvaní, frustrovaní, nemají žádnou perspektivu. Když se na to podíváte takto, tak zjistíte, že je to právě ten segment v populaci, který by se takto, podle té naší myšlenky chovat mohl. A vůbec by to nebylo v rozporu ani s tím současným systémem,“ říká dále pro ParlamentníListy.cz Libor Malý.