Vzpomínky na říjen 1918: Stávka proti vývozu potravin málem urychlila revoluci

28.10.2012 21:00 | Zprávy

Nejen diplomatické umění, ale rovněž rozhořčení veřejnosti z válečných útrap stálo u zrodu Československa 28. října 1918. V říjnu před devadesáti čtyřmi roky došlo rovněž ke stávce s vyloženě sociálním podtextem a rovněž události samotného revolučního dne do určité míry souvisely se snahou zamezit vyvážení potravin z českých zemí do dalších částí monarchie.

Vzpomínky na říjen 1918: Stávka proti vývozu potravin málem urychlila revoluci
Foto: Vojtěch Brtnický
Popisek: Protestující na Václavském náměstí

„Lid táhl od úřadu k úřadu, strhával výsostná označení státu, a pokud tak neučinili na svých uniformách vojáci a důstojníci, které potkal, pomohl jim,“ vzpomínal na den připomínaný jako datum vzniku Československa historik Zdeněk Kárník v uznávané publikaci „České země v éře první republiky“.

Události, které jsou dnes považované za zrod naší samostatnosti, představovaly vyústění dlouhodobých procesů, které probíhaly již od vypuknutí první světové války v roce 1914. Kromě snahy exilové skupiny kolem Tomáše Gariqua Masaryka o mezinárodní uznání československé samostatnosti se zejména v posledních měsících války objevovaly i mezi obyvateli projevy nespokojenosti.

Sociální bouře zhuštěné do několika měsíců

Podle historika Tomáše Jakla z Vojenského historického ústavu docházelo před 28. říjnem kvůli válečnému stavu k podobným událostem, jako před rokem 1989. „Ty problémy se zásobováním, a sociální bouře, tu byly zhuštěné do několika měsíců,“ vzpomínal ve výroční den pro Českou televizi.

Historik z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, který si nepřál být jmenován, pro ParlamentníListy.cz připomněl, že 28. říjen nebyl prvním pokusem o vyhlášení české samostatnosti. Podobné snahy se objevily už 14. října, kdy byla v Českých zemích vyhlášena na protest proti vyvážení potravin z Českých zemí do Rakouska generální stávka.

„Například v Písku byla tato příležitost využita k vyhlášení české samostatnosti, když dav začal vyvěšovat trikolóry a strhávat symboly monarchie. Odpoledne jim z Prahy přivezli železničáři informaci, že k vyhlášení republiky nedošlo, a tak se dav raději rozprchl,“ líčí historik. Do města byl pak k zajištění pořádku poslán pluk uherských vojáků.

Kvůli problémům se zásobováním se již před 28. říjnem rozhodlo, že ti zástupci české politiky, kteří zůstali v Praze (neboť část politické reprezentace odjela do Ženevy jednat s exilovou reprezentací kolem Masaryka) půjdou toho dne převzít Obilní ústav, aby nedocházelo k vyvážení potravin z českých zemí, kvůli kterému probíhala 14. října generální stávka.

Na Václavském náměstí politici narazili na shluk lidí, kteří četli vyvěšenou nótu ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, že Rakousko - Uhersko je připraveno jednat o míru. Lidé si mylně vyložili uvedený text jako kapitulaci a zahájili „převrat“, který spočíval v tom, že začali na úřadech strhávat symboly mocnářství.  

Lide československý...

Přítomné politické elity začaly situaci urychleně koordinovat, aby nedošlo k vandalismu nebo drancování. Narychlo ustavení vůdci povstání mezitím odjeli převzít Zemské místodržitelství a policejní ředitelství. Pak se sešlo plénum Národního výboru, který fungoval jako zákonodárný sbor. Ten vydal známé prohlášení „Lide československý,“ ve kterém bylo konstatováno, že „Stát československý vstoupil v řadu samostatných kulturních států světa.“             

Odpoledne byl pak plénem Národního výboru schválen první zákon nového státu. Jeho hlavním iniciátorem byl Alois Rašín, který prosadil velmi stručnou a strohou podobu zákona, jehož pět článků se vešlo i s několika škrty a podpisy na jednu stránku rukopisu. Zákon se prozíravě vyhýbal zásadním otázkám typu sesazení habsburské dynastie a likvidace Rakouska- Uherska.

Státní formu československého státu podle něj mělo určit Národní shromáždění ve srozumění s exilovou Československou národní radou. Dosavadní rakousko - uherské zákony zůstávaly v platnosti (České země doposud podléhaly rakouskému zákonodárství, zatímco Slovensko uherskému- pozn. red.) a všechny dosavadní úřady se ponechávaly v činnosti, ale byly podřízeny Národnímu výboru.

Podepsáni pod ním byli politici Antonín Švehla, Ladislav Rašín, Jiří Stříbrný a František Soukup. Pátým signatářem byl Vavro Šrobár, zástupce Slováků, který téhož rána náhodou přijel do Prahy. Tato pětice začala být označována jako „muži 28. Října“ a stala se předmětem jisté žárlivosti politiků, kteří v české politice hráli důležitější roli, ale v klíčový den jednali s Masarykem v Ženevě a tak přišli o pověst „strůjců revoluce“. 

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


 

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jakub Vosáhlo



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pozadí sporu o poplatky: Dusno mezi vládou a ředitelem Součkem. Jména, co vadí

20:21 Pozadí sporu o poplatky: Dusno mezi vládou a ředitelem Součkem. Jména, co vadí

Proč Fialův koaliční kabinet ve Sněmovně odložil legislativní změnu vedoucí k navýšení koncesionářsk…