Velkou úlohu sehrálo spjatost největší církve – katolické – s předcházejícím neoblíbeným monarchistickým režimem, důležité bylo i historické povědomí Čechoslováků, kteří si uvědomovali, jakou roli církev v dějinách jejich zemí sehrála, ať už se jedná o jednotlivé zločiny, upálení Husa nebo „čarodějnické“ procesy v Losinách, i to, že země musely být násilně katolizovány dvakrát. Svou roli sehrál i největší zastánce sekularismu, Tomáš Garrigue Masaryk.
Nová republika rychle zakročila proti moci církve. Pozemková reforma znárodnila nemalou část církevního majetku, byť značné části majetku, který měl být zabrán, se církvi nejrůznějšími triky podařilo udržet. I sám Masaryk viděl úroveň sekularizace jako nedostatečnou a neúplnou.
Sekularizace byla dokončena po druhé světové válce. Církevní majetek byl zabaven, aby sloužil nejen církvi a věřícím, ale celé zemi. Nepopírám však, že se v těchto souvislostech staly i některé naprosto zbytečné a stěží odpustitelné křivdy. V roce 1950 byla zrušena trestnost rouhání (to je dosud trestné třeba v sousedním Polsku, viz případ Rabczewska). Církve sice ani tehdy nebyly financovány z příspěvků věřících, jak by se slušelo a patřilo, ale státem, přesto je možno považovat sekularizaci za dokončenou.
Po roce 1989 se trend obrací. Církvi jsou navraceny majetky nejprve tzv. výčtovým zákonem, po jehož přijetí církev tvrdí, že už po státu nebude nic chtít. Jak vážně to myslela, dokázala spory o katedrálu sv. Víta. A v časech velmi nedávných také církevními „restitucemi“, kdy se církve staly jedinými právnickými osobami, kterým byly restituce umožněny. Pod název „restituce“ se schovaly i dary církvím, které neměly co restituovat, protože dříve neexistovaly... Podotkněme, že zatímco naše církve si vesele zabírají dříve státní majetek, řecká církev nabídla svůj majetek řeckému státu.
Nicméně domnívám se, že nejtěžší rána sekulárnímu státu přišla až právě teď, v červenci 2015. Ministr Chovanec učinil bezprecedentní prohlášení, že církve budou pomáhat státu s výběrem uprchlíků a že ČR bude preferovat křesťany. Co by si asi zakladatel republiky Masaryk řekl, kdyby tohle slyšel?
Rozeberme si Chovancovo prohlášení podrobně. V první části říká, že nám nové spoluobčany budou vybírat organizace s minimální podporou a důvěrou lidí. Počet věřících v ČR se odhaduje asi na 30 %, přičemž církve mají podporu asi 10 % lidí. Na co platíme daně státu, když stát své pravomoci deleguje na naprosto nedůvěryhodné organizace?
V druhé části říká, že stát bude preferovat křesťany. To má být jako co? To sekulární stát říká, že jedno náboženství je lepší než druhé? Že křesťané jsou lepší než ateisté? Zůstane toto kritérium jenom u uprchlíků nebo se rozšíří do dalších sfér života? Budou i lidé do zaměstnání vybíráni dle náboženského vyznání? Nebo zda dostanou sociální dávky? Nebo si církev poté, co dovezla spoustu duchovních z Polska, které si nechá vesele platit ze státního rozpočtu, pro ně chce dovézt i ty věřící, ještě k tomu se státní podporou?
Domnívám se, že v rozhodování demokratického státu by nemělo nikdy hrát roli, jaké máte náboženství. A to i v případě, že by to mělo rozhodovat jen o přijetí uprchlíka. Každý by si měl uvědomit, že muslim Ahmed Aboutateb je evropským humanistickým hodnotám mnohem blíže, než křesťan Anders Behring Breivik. Pokud jste o něm neslyšeli, Ahmed Aboutateb je starosta Rotterdamu. Prohlásil, že lidé, kteří zabíjí jiné lidi jen kvůli karikaturám, mají jít do … (vynechávám jedno velmi vulgární slovo), protože jen tam takoví lidé patří. Teroristu Breivika asi představovat nemusím.
Neměli bychom zapomínat, že i mezi našimi křesťany se objevují extrémní názory. Katolický politik Cyril Svoboda prohlašoval, že „žena je muži podřízena“. Toto jeho prohlášení má KDU-ČSL dosud na webových stránkách, bez jakéhokoliv komentáře, že se od něj distancuje. Jiný katolický politik Jan Bartošek zase v nedávném článku proti eutanazii tvrdí, že člověk nemá právo rozhodovat o vlastním životě. On, nelékař, tvrdí, že lékařská věda dokáže bolest zmírnit dostatečně. Asi moc bolesti v životě neviděl. Místní organizace KDU-ČSL si zvou na svá jednání historika, který veřejně adoruje fašistického diktátora Franca. Samozřejmě, i když takovéto extrémisty odsuzuji, slušných umírněných křesťanů si vážím, jak už jsem mnohokrát vyjádřil.
I proto bychom se měli při rozhodování, koho si do země pustíme, zaměřit na úplně jiné faktory, než na náboženství. Na to, nakolik daný člověk potřebuje pomoct, zda se v minulosti dopustil kriminálního činu, či zda měl kontakty s teroristickými či extremistickými organizacemi, jakou má daný člověk snahu se integrovat, naučit se jazyk apod. a v neposlední řadě zda je schopen si v ČR najít práci.
Prostě pomáhejme lidem, kteří si pomoc zaslouží a kterým jsme schopni pomoct, bez ohledu na to, jaké vyznání mají. Neshazujme odkaz našeho prvního prezidenta, nevzdávejme se sekulárního státu. Já osobně jsem na vysokou míru sekularismu naší země hrdý. Doufám, že nedopustíme, aby sekularismus skončil.
