Vážený pane předsedo, vážení kolegové, dámy a pánové,
každý
politik, který promlouvá v Evropském parlamentu, vyjadřuje tiše, nebo
otevřeně svůj evropský sen a já bych se rád držel této dobré tradice.
Nejdříve
bych Vám řekl, co není mým evropským snem. Nechal jsem se inspirovat
známým polským filozofem Leszkem Kołakowskim, který přednesl přednášku
nazvanou „Co je to socialismus“. Myslím, že to bylo v roce 1957. Začal
tím, že řekl: „Soudruzi, byl jsem požádán, abych Vám řekl, co to je
socialismus. Dobrá. Ale nejdřív Vám řeknu, co není socialismus.
Socialismus, soudruzi, nejsou vraždy politických protivníků, socialismus
nejsou koncentrační tábory, socialismus nejsou političtí vězni,
socialismus není cenzura.“ V takovém stylu pokračoval více než půl
hodiny. Já budu hovořit kratší dobu a za pět minut Vám řeknu, co není
můj evropský sen. Ale musím dodat, že na konec svého projevu Leszek
Kołakowski řekl: „A nyní, přátelé soudruzi, Vám řeknu, co je
socialismus. Socialismus, soudruzi, je dobrá věc.“ A to bylo všechno.
Pět
minut strávím tím, že řeknu, co není můj evropský sen. Můj evropský sen
neobsahuje bláznivé stěhování Evropského parlamentu ze Štrasburku do
Bruselu a naopak. Můj evropský sen neobsahuje nesmyslné směrnice, jako
například směrnice o energeticky úsporných žárovkách. Mám jednu doma na
chalupě a vypadá to tam jako na hřbitově nebo v márnici, takže hovořím z
vlastní zkušenosti. Evropský sen neobsahuje takzvanou
bruselsko-evropskou architekturu, která někdy vypadá jako nafouklá
krabice od bot. Navíc můj evropský sen nezahrnuje steak v ústředí
Evropské komise, který vypadá jako žvýkačka a chutná jako žvýkačka, což
je také má zkušenost. Toto není můj evropský sen.
Teď Vám řeknu,
jak vypadá můj evropský sen. Začnu citátem českého filozofa Václava
Bělohradského, který uvedl, že „evropské občanství je kulturní volba“ a
já s ním souhlasím, protože my všichni jsme se někde narodili a není to
naší zásluhou. Ale kulturní volba ve prospěch evropského občanství
vyplývá z naší svobodné vůle, platí a je užitečná zejména v obtížných
situacích, jako je ta stávající. Definujme si, co to znamená. Za prvé,
kultura je něco více než jenom chladný ekonomický kalkul srovnávající
výnosy a ztráty. Kultura je soubor společných pravidel chování. V
integračním procesu musíme vycházet z rovných pravidel z nerovných
úrovní. V čem tedy spočívá rozdíl? Společná pravidla jsou například
vztah mezi minimální mzdou a průměrnou mzdou, nicméně mzda závisí na
produktivitě práce a nelze ji upravit společnými zásadami. Takováto
společná pravidla ale potřebujeme v řadě oblastí evropské politiky.
Začněme u zahraniční politiky. Stále platí ta ironická otázka Henryho
Kissingera: „Komu mám do Evropy volat, na jaké číslo?“ Stále Evropská
unie nemá společnou zahraniční politiku. Pokud jde o takzvanou měkkou,
neformální politiku, musím kriticky říci, že někdy mi to připomíná
opakování appeasementu ze 30. let.
Ale abychom neměli jenom
neformální politiku, potřebujeme společnou obrannou politiku. Máme
osmadvacet armád, které nejsou plně kompatibilní. Společná evropská
armáda, a to je dlouhodobý sen, by byla levnější a efektivnější.
Potřebujeme také společnou fiskální politiku, harmonizaci zdanění.
Velice
rád Vám oznamuji, že Česká republika přijala fiskální pakt a já jsem
velkým příznivcem přijetí eura v co nejkratším časovém horizontu.
Protože ti, kteří euro kritizují, mají něco, čemu já říkám strach z
neznámého. Myslím si, že euro je stabilizačním faktorem hospodářského
rozvoje. Ale ještě k tomu potřebujeme společná pravidla sociální
politiky, potřebujeme zahájit evropskou sociální chartu, potřebujeme
společná pravidla v oblasti politiky životního prostředí a konečně
potřebujeme odvahu pro velké projekty jako transevropské sítě, včetně
železničních a dálničních sítí a vodních koridorů. I když tyto
dlouhodobé projekty přesahují horizont politického myšlení, který je
obyčejně pouze čtyřletý.
Vážení kolegové, rád bych skončil tím,
že vznesu jeden protest. Pan Cohn-Bendit, který tu bohužel není, vydal
výzvu „Mladí Evropané, spojte se“. Musím protestovat, protože jsem starý
Evropan a chápu tuto deklaraci jako věkovou diskriminaci, která je
přísně proti zásadám Evropské unie. A co ještě znamená „spojte se“?
Pokud to znamená „integrujte se prostřednictvím společných pravidel“,
pak úplně souhlasím. Pokud to znamená „sjednoťte se“, tak jsem jasně
proti. Protože uniformnost je šedá a nudná. Jsem proti společnému
evropskému sýru, jsem proti společnému evropskému pivu. Pokud mohu, tak
bych Vám doporučil české pivo, které je nejlepší na celém světě.
Potřebujeme integraci. Evropskou federaci, nikoli evropský unitární
stát.
Samým závěrem, vážení kolegové, bych se znovu vrátil
určitou formou k Leszkovi Kołakowskemu. Hluboko ve svém srdci věřím, že
Evropská unie je dobrá věc.
Mnohokrát děkuji za pozornost.
