06.03.2014 9:46:14
O sociální politice
Někdo stanovuje pravidla, podle nichž mužstvo hraje, a někdo v roli rozhodčího dává pozor, aby vše probíhalo dle domluvených pravidel.
Jako občané máme po státu a jeho vedení chtít, aby rodinám zajistil klid a jistotu, ve které by mohly vychovávat své děti, našly pro ně dobré vzdělávací instituce a mohly pracovat.
Pokud se to nedaří, máme mít takové zákony, které zajistí účinnou pomoc. I ta má však své limity a musí jít spolu s aktivitou samotných rodin, nesmí jen nabízet sice jisté, ale živoření s almužnou. Logika kroků vládní ČSSD k tomu však nesměřuje a ani v koalici bohužel není nikdo, kdo by to panu Sobotkovi řekl.
Je přeci nutné umožnit rodičům svobodně se rozhodnout, jak dlouho a kdo se bude starat o jejich děti. Pokud se rodič rozhodne, že svou rodičovskou dovolenou zkrátí na minimum, musí mít dostatek možností, jak zajistit péči o své dítě v době kdy pracuje. Takovými možnostmi jsou mateřské školky, dětské skupiny či firemní školky. Následně máme umět zajistit dobré školy, aby byla možnost vybírat z těch nejlepších. Rozhodnutí o dítěti má zůstat v rodině. Odpovědný rodič se totiž nerozhoduje mít děti pro účel získání sociálních výhod, proto musí být zákony a pravidla nastaveny tak, aby těch odpovědných bylo co nejvíce.
Výkřiky sociální demokracie typu povinná rodičovská nebo řeči o montovaných rychloškolkách mi přijdou jako z let padesátých minulého století. Ještě chybí, aby paní ministryně Marksová Tominová pozvedla hlavu a vyhlásila, že pětiletku splníme a kdo porodí dítě, dostane nový byt a nárok na odchod do důchodu v 50 letech. Demografický ani socio-ekonomický vývoj tomu prostě neodpovídá.
Pracujme s tím, co máme, a platné zákony vylepšujme, nepřeorávejme legislativu za každou cenu ve jménu slepé víry v změnu za každou cenu, tahle taktika fungovat nebude nikde, natož v sociální politice.
Proto bych ráda shrnula svůj postoj k plánovaným změnám.
Porodné – určitě ano, ale skutečně má být odstupňováno směrem k dalším dětem. Diskutujme oprávněnost jakési valorizace této částky.
Rodičovská dovolená – absolutní volnost rodičů, aby se dohodli, kdo bude o dítě pečovat, jak dlouho, zda se vystřídají v péči nebo zda využijí plnou délku či méně. Patříme ke státům, které mají jednu z nejdelších rodičovských dovolených. Bavme se o výši rodičovské, ale nedovolme, aby stát rodinám diktoval podmínky, za kterých se budou muset v rodičovské střídat oba rodiče podle nějakého klíče. Většina rodičů jsou zcela příčetní lidé, kteří si sami rozhodnou, jak budou pečovat své děti.
Mateřské školky – zvyšovat počet mateřských škol a financovat je z rozpočtu obce a státu je neúnosné. Máme nabízet alternativní možnosti. Firmám je třeba umožnit sdílení firemních školek a možnosti vyšších odpisů, nákladů za provoz školek, stejně jako zlidštění často nesmyslně přísných hygienických předpisů. Stejně tak je na pořadu dne diskuze o tzv. dětských skupinách, kdy dětskou skupinu bude možné zřídit za jednodušších podmínek než školku a bude nabízet i možnosti nejrůznějších alternativ, o které mají rodiče zájem. Příkladem mohou být lesní školky nebo školky s určitým specifickým zaměřením.
Návrat rodičů do pracovního procesu po rodičovské dovolené – velmi diskutované téma, které nezachrání projekty z EU. Jde o to nabídnout podnikatelům spíše určitá zvýhodnění za to, že takového rodiče zaměstnají. Příkladem mohou být buď roční daňová zvýhodnění nebo měsíční sleva na platbách za sociální odvody pro zaměstnavatele.
Záchranná síť – každý z nás může přijít v životě do situace, se kterou si sám neporadí a potřebuje pomoc. Jsou situace, kdy pomoc rodiny či přátel nepomůže. Jde především o ztrátu práce, nemoc, patologii v rodině nebo úplný rozpad rodiny. Sociální oblast nabízí širokou škálu pomoci, nicméně nedokážeme s rodinami pečlivě pracovat. Ukazuje se, že bylo chybou sociální práci předávat z obcí směrem k úřadům práce. Nikdy nebudou dělat sociální práci tzv. na ulici, tady bych viděla nutnou diskuzi nad tím, zda sociální práci, včetně šetření a rozhodování nepřenést zpět na obec. Výpočet a výplata dávek může zůstat na úřadech práce. Stejně tak je nutné posílit práci s rodinami tam, kde jsou problémy s návykovými látkami, tam kde děti nechodí do školy nebo v případech jiných patologických jevů. Nicméně je nutná práce s rodinou, nikoliv zavírání dětí do ústavů. Stejně musíme mít správné nástroje k boji s neplatiči výživného. Základem je zrychlení soudních řízení, kdy se rodič domáhá nedoplatků výživného. Nicméně stát nemá být ten, kdo by přebíral odpovědnost a nezaplacené výživné sám hradil. Nedovedu si představit, jak stát takové částky bude vymáhat.
Zkrátka a dobře, důležité je vychovávat k odpovědnosti každého člověka, že za svůj život odpovídá především sám. Stát je určitá pomocná ruka, nicméně za to co děláme a jak, kolik máme dětí a jak je vychováváme, jsme odpovědný každý sám, nikoliv stát. Pochopitelně pokud jednáme v rámci zákona. Jestli si někteří myslí a staví na tom svojí politiku, že za lidi máme rozhodovat a ve všem je vést, pak je mi nás už dopředu líto.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
