Občas jeho rozhodnutí nebyla správná. Jsem však přesvědčen, aniž bych ho kdykoli viděl naživo, že vždy dělal vše s přesvědčením, že koná službu bližním, koná dobro a odvrací zlo, popřípadě větší zlo. Nikdy nechtěl, aby se z něj stala jakýsi relikvie, uctívaná ikona. Všem nám ale vždy může být příkladem, zrcadlem a inspirací pro naše konání a přemýšlení. Jak by tu udělal on, v naší době? Měl by jiné řešení? Často takto přemýšlím. Odpověď nedostávám, je to na mně. Přesto tato chvilka zamyšlení je nesmírně cenná. A třeba si o těch řešeních někdy promluvíme...
Před patnácti lety předčasně odešel Josef Lux. V první řadě šlo o tragickou ztrátu pro jeho rodinu. Mnohé však ztratila i česká politika. Předseda KDU-ČSL byl totiž asi nejvýraznějším politikem, který oponoval tehdejší tendenci redukovat společnost na ekonomické veličiny. Jeho věta "Život kolem nás není možné vtěsnat jenom do ekonomických kategorií" možná poněkud zanikla v ruchu budování kapitalismu. To jí však nic neubírá na pravdivosti. Ani po letech. A zejména po letech.
Jistě, ekonomové byli tenkrát v módě. Úspěšně utíkali před právníky i před těmi, kteří říkali, že trh nevytváří morálku, ale naopak morálka vytváří trh. Josef Lux do souzvuku ekonomických reforem zdánlivě vnášel disharmonický tón. Ve skutečnosti jejich potřebnost nepopíral. Jen upozorňoval na nutnost doplnit k nim další, hodnotový rozměr.
Světová krize nám ukázala, že čistě ekonomický, konzumní pohled na svět, má své meze. A už dříve 90. léta přinesla jasné a smutné důkazy, že trh opravu nevytváří morálku. Mám za to, že dnes, po těchto zkušenostech, by hlas Josefa Luxe zněl daleko silněji, než před dvěma desetiletími. Tenkrát byl možná pro mnohé otravný kverulant. Ale jen díky němu mají dnes ti, kteří zastávají názor, že politika stojí primárně na hodnotách a ne na ekonomice, na co navazovat. Myslím, že to je i cesta k rehabilitaci stranické politiky a zastupitelské demokracie v očích občanů.
Jak se říká, nejen chlebem živ je člověk. Společnost potřebuje kromě hospodářské prosperity také hodnoty. Důležitější než něco mít je pro lidi v něco věřit, protože pak se neobávají budoucnosti. Když občané vědí, že mají kromě svobody zaručeny také spravedlnost a solidaritu, že společnost vytváří podmínky pro výchovu dětí a podporuje rodinu, že zákony a tržní chování vycházejí z obecně sdílené morálky, že lidskost a pochopení pro jejich problémy váží víc, než byrokratické formulky a technokratická dokonalost, pak jsou - jedním slovem - šťastnější. A lépe snesou i zprávy o stagnaci HDP.
Josef Lux už bohužel nemůže toto vše říkat. Je naší povinností říkat to za něj. Je naší povinností ukázat, že i strany jsou součástí občanské společnosti a mohou a mají být nositelkami mravních hodnot. Tím nejlépe uctíme jeho odkaz - prací pro myšlenky, ve které věřil a které tak tvrdohlavě a v kontextu doby i úspěšně prosazoval.
