Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád obrátil vaši pozornost k pozměňovacím návrhům, které jsem k tomuto tisku přiložil. Jsou to pozměňovací návrhy, o kterých jsme se tady historicky i bavili, ale které bohužel dosud nenašly naplnění. Jeden je dokonce příslibem Ministerstva zdravotnictví, ale protože do voleb by jinak nebylo možné ho stihnout, tak jsem si dovolil tu úpravu navrhnout sám. Týká se to odpovědnosti státu za negativní důsledky očkování.
Je to slib, který od vlády leží už dlouhodobě. Všichni připouští, že očkování má být povinné. Je to v pořádku, ale zároveň vůbec nedává smysl, že pokud dojde k nějakým negativním důsledkům, tak postižení jsou ve velice složité situaci. Představte si situaci těch rodin - těch případů je více než 600 ročně, kdy se stane to, že má jejich dítě nějakou hodně hodně negativní reakci, a očekává se od nich, že ponese tato rodina důkazní břemeno v tom, že bude dokládat, že chybu udělal lékař nebo je problém ve vakcíně nebo je problém někde jinde. Zpravidla to končí tak, že se vyviní, protože ten důkaz je velice složité podat a také postavení těchto postižených je samozřejmě v tu chvíli složité. Asi si každý rodič dokáže představit, že v tu chvíli primárně řeší zdraví svého dítěte a problémy vyvolané a s tím spojené než to, kdo nese za to odpovědnost a jakou bude mít kde náhradu. A je to věc, která není v právním řádu evropských zemí ničím zvláštním. Dokonce i ve státech, kde očkování je pouze na dobrovolné bázi, i tam stát přebírá odpovědnost za negativní důsledky očkování, a to proto, že tím také chce dát najevo, že plošné očkování je pro společnost přínosné, a chce, aby všichni byli očkováni. A pokud se negativní důsledky objeví, tak je připraven s nimi pomoct a nějakým způsobem pomoct s vyrovnáním těm, na které negativní důsledky dopadly.
Navrhuji tedy to, co už bylo několikrát přislíbeno, ať už na plénu sněmovny v rámci interpelací nebo loni v červenci nebo konci června, začátkem července na pracovní skupině pro očkování, kde bylo řečeno, že bude ještě do konce roku 2016 předložen návrh toho, že stát bude přebírat odpovědnost za negativní důsledky očkování. Je konec února, doteď se tak nestalo.
A já, byť jsem žádal odpovědné úřady, aby mně předložily, alespoň v jaké verzi mají zrovna legislativní formu zpracovanou, tak jsem byl odmítnut a nezbylo mi tedy, než se vrátit už k návrhu, který tady zazněl už před dvěma lety, mírně ho upravit a ten sem předložit. To je tedy pozměňovací návrh, který říká, že pokud je způsobena nikoliv zanedbatelná újma, tak stát nese objektivní odpovědnost. To znamená, že důkazní povinnost nebude na tom poškozeném příp. jeho zákonných zástupcích, aby dokazovali, kde je příčinná souvislost. Ale stát ponese objektivní odpovědnost, dokud se nezbaví té odpovědnosti tím, že dokáže, že ten důsledek je z nějakého jiného důvodu. Já si myslím, že to v každém slušném demokratickém právním řádu má svoji pozici. Je to opodstatněné. Dokonce se domnívám, že to může zvýšit i důvěru v samotné očkování, když stát převezme na sebe tuto odpovědnost, a že je to takový totalitní relikt v našem právním řádu, který říká - občane, konej, musíš. A pokud to, že musíš, tě nějakým způsobem poškodí, tak se starej. Já si myslím, že v tomhle případě nemůže stát opět vystupovat jako ten nadřazený, ten diktující, ten, který jenom ukládá povinnosti, ale přitom k žádné odpovědnosti se nehlásí.
To je první pozměňovací návrh, který, pevně věřím, projde i vzhledem k minulým příslibům, které v této věci byly, a protože doufám, že pro to, že nebyl dodnes předložen, není žádný jiný důvod, než že to zatím ministerstvo nestihlo. Tak s touto pomocí doufám, že se toto řešení urychlí a tento dluh, který vláda před sebou tlačí, bude napraven.
Další dva pozměňovací návrhy 5859 a 5860, ke kterým se ještě přihlásím v podrobné rozpravě, se týkají zdravotních potvrzení. Opět jde o slib, který zazněl při projednávání novely zákona č. 258/2000 Sb., kdy to byl tisk 270. Byly opakovány v jednotlivých interpelacích a opět je to nenaplněný slib vlády. A protože není jiný způsob, jak se to do konce volebního období má zvládnout, tak já jako opoziční poslanec tady podávám ruku vládě a snažím se ji vytáhnout z pozice, kdy by snad mohla být nazvána tím, kdo dává plané sliby.
Je to varianta řešení, 5859 a 5860, když bude přijat jeden z nich, druhý se stává nehlasovatelným. Jeden je širší, jeden je užší. Ale říká, že tzv. posudky o zdravotní způsobilosti nebudou mít platnost jenom jeden rok, ale budou mít platnost dvouletou. Jsou to posudky, které každý účastník ozdravného pobytu školy v přírodě musí doložit jeho pořadateli. Těch účastníků je nějakých 150 tis. ročně, to je 150 tis. návštěv lékařů, kteří vydávají potvrzení. Rodiče jsou samozřejmě povinni ve většině případů za to uhradit poplatek 100 - 200 korun. Zároveň si k tomu musí brát dovolenou, protože většinou praktičtí lékaři neordinují ve večerních hodinách, a absolvují cestu, která je ve finále z mého pohledu navíc.
Proč dávám dvouletou platnost? Protože pak jde využít preventivní návštěvu. V tomto věku, kdy se děti účastní ozdravných akcí, táborů, škol v přírodě, zároveň dochází v dvouleté periodě k praktickému lékaři. Tento praktický lékař jim zdravotní posudek může vystavit a pod jednou návštěvou v tu chvíli vyřešit. Můžete namítat - a právem, že dvouletá lhůta je hrozně dlouhá, že se samozřejmě může změnit zdravotní stav dítěte a pak ten zdravotní posudek ztrácí smysl.
Na to myslí už současná úprava, která dává roční životnost a platnost tohoto posudku, ta, která říká, že pokud dojde ke změně zdravotního stavu dítěte, tak tento posudek pozbývá platnosti. Toto zachovávám i u této dvouleté verze, a tím pádem je tato potíž změny zdravotního stavu, na kterou už myslí současná roční platnost, tak i u dvouleté platnosti je zachována. To je ta měkčí z těchto dvou variant.
Já si dovolím vaší pozornosti a vaší úvaze ale poskytnout ještě jednu úpravu této možnosti. Je to 150 dětí ročně, které vyjedou na tábory, které musí absolvovat tu zdravotní prohlídku u odborného lékaře. Ono se to často řeší v předsálí. Prohlídnou si dokumentaci, otázka na rodiče, jestli je nějaká nemoc, vypíší potřebné informace, ať už jde o očkování, nějakou dlouhodobou nemoc, sledování, tak vypíší do této dokumentace a orazítkují. Je samozřejmě samo na zamyšlení, že toto potvrzení funguje, ať se jedná o ozdravný pobyt v Chorvatsku u moře, ať jde o tábor putovní s vysokohorskou turistikou, nebo ať jde o táboření v tee-pee někde v lesích. Pořád funguje stejný zdravotní posudek. Neposuzuje se specifická událost, specifický ozdravný pobyt, ale dává se plošné potvrzení o zdravotní způsobilosti.
Já k tomuto dávám na zváženou a vycházím z toho i jako ze zkušenosti, dlouholeté zkušenosti s vedením táborů, jestli by nebylo možné u dětí, které nejsou dispenzarizované, nejsou žádným způsobem sledovány, nejsou nemocné, tuto odpovědnost za ten zdravotní posudek a vystavení tohoto zdravotního posudku nenechat na rodičích. Jsem přesvědčen, že znají zdravotní stav svého dítěte, nedochází tam při vydání posudku k žádnému zásadnímu vyšetření, k ničemu specifickému, pokud ten rodič řekne, že dítě je zdravé, tak ten posudek se vydává bez potíží a beze změn, tak jestli v tomhle případě, kde ale musí to být o vůli jak vedoucích táborů, kteří přebírají odpovědnost, tak odpovědných zákonných zástupců, tak když se shodnou na tom, že není nutné absolvovat cestu k lékaři, tak jim dát možnost vystavovat tento zdravotní posudek v rozsahu, který je samozřejmě dán zákonem a je stejně široký jako ten lékařský, tak jestli jim tuto možnost nedat.
Samozřejmě není to tak, že by ta možnost zdravotního posudku, kterou by vydával lékař, že by tím byla zrušena. Pokud samotný ať už rodič, nebo organizátor tábora řekne, že vyžaduje zdravotní posudek od lékaře a je podmínkou účasti na táboře, který organizuje a kde přebírá za děti odpovědnost, tak samozřejmě zůstává možnost vydávat tyto zdravotní posudky u lékaře. Pouze v případě, že se organizátor tábora a zákonný zástupce dohodnou, že u zdravých dětí je možné tento posudek získat pouze od rodičů, tak by tato možnost byla dána.
Opět si myslím, že odpovědnost za děti, za potomky předně nesou rodiče a ne stát a jeho aparát. Takže z toho důvodu to je ta širší úprava. I v tomto případě by byla ta lhůta dvouletá. (Hluk v sále.)
A mně i jako zákonnému zástupci i jako organizátorovi tábora vždycky vadila jedna věc, a to, že určitě jste se s tím také setkali, a to už vyplňují dneska rodiče takzvané potvrzení o bezinfekčnosti, které nemůže být starší 24 hodin před začátkem akce. Rodič tam vypisuje a podepisuje se pod zněním, že dítě 14 dní před odjezdem do školy v přírodě nebo na zotavovací akci nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy. Kdo to může podepsat? Nejste s dítětem 24 hodin denně, nekontrolujete každý jeho pohyb. Dítě chodí do školy, pohybuje se po městě. Přesto vy tady podepisujete něco, co v žádném případě tvrdit nemůžete. A mně se nelíbí, když nutíme lidi lhát. Takže bych je této povinnosti s chutí zbavil.
To jsou pozměňovací návrhy, které jsem připravil, vložil do systému a ke kterým se ještě v podrobné rozpravě přihlásím. Děkuji za nebývalou pozornost.
