„24. 3. 1999 dopadly bomby a rakety na civilizovanou zemi uprostřed Evropy, půl miliardy lidí ze států sdružených v NATO začalo bombardovat desetimilionový kulturní národ. Asi ho chtěli zatlačit do země... Ale copak ty děti, které umíraly, to se dá odpustit? Dneska by bylo Milici Rakić sedmnáct let, kdyby ji nezabila kazetová bomba vyrobená v USA. Mluvčí NATO Jamie Shea na to tehdy říkal, že je to jen taková kolaterální chyba, tak doufám, že až ho budou smažit v pekle, řeknou mu, že vyšší teplota je jen chyba u teploměru,“ řekl dále Foldyna.

Peklo

Posléze zmínil i exprezidenta Havla. „Někteří už se v pekle smaží, třeba ti, co říkali, že to je pouze humanitární bombardování. Pro někoho možná, protože asi neměl rodinu a děti. Pro toho, koho nezajímají obyčejní lidé, to možná humanitární je, ale pro nás to bylo něco hrozného,“ narážel na postoje tehdejšího českého prezidenta Václava Havla.

Senátor Doubrava se na věc dívá trochu odlišněji. „Já se přiznám, že s Jardou Foldynou nemohu souhlasit. Havla by za jeho humanitární bombardování totiž ani v tom pekle nechtěli a nepřijali. Na vlastní oči jsem viděl ta zvěrstva, která tam Američané svými bombami způsobili. Když jsem se odtud vrátil, nabízel jsem Havlovi, že mu ukážu celou řadu fotografií i videozáznam. Vidět to nechtěl. Nabízel jsem mu důkazy, že Američané v Novim Sadu použili jadernou bombu, byť tu z ochuzeného uranu. Nezajímalo ho to. Hlavně, že se světu stavěl jako lidumil a humanista,“ řekl ParlamentnímListům.cz senátor Severočechů.cz Jaroslav Doubrava.