„U republikánů jsem byl dávno před nějakým Sládkem. Z republikánské strany jsme měli v úmyslu vytvořit pokračovatelku agrární strany, bohužel se nepovedlo, díky personálnímu složení. Mé další zastávky byly v pravicovém kolbišti, nicméně jen idiot nemění názor a věřte, že ČSSD je má poslední zastávka. U jiných svých kolegů napříč politickým spektrem si už tak jistý nejsem. A nikdy jsem nezabrouzdal do KSČ," ohradil se na sociální síti Jandák.

Jandák byl pravičákem

Winston Churchill říkával, že kdo nebyl v mládí levičákem, ten nemá srdce. A kdo je levičákem i ve stáří, nemá prý rozum. Jandák naopak cestoval zprava doleva. „Asi to bude tím, že mě s Churchillem odděluje nějaký ten čas a také kanál La Manche," míní stínový ministr kultury.

„Po pádu socialismu se všichni profilovali doprava. Taková prostě byla doba po čtyřiceti letech levicové diktatury. Viděl jsem prostě určitou budoucnost v obnovení Švehlovy agrární strany, což byla strana republikánská."

Republikánská strana malorolnického lidu, jak zněl celý název, byla jednou ze zásadních politických sil v období první republiky. Byla považována za stranu konzervativní a její předseda byl vždy členem tzv. Pětky, tedy vlivné skupiny předsedů pěti největších politických stran kromě komunistů a německých partají.

Jandák, který byl ministrem kultury ve vládě ČSSD přiznává, že v určité době byl pravičákem. „To ale neznamená, že jsem neměl porozumění pro sociálně slabé. Dneska jsem byl ve své poslanecké kanceláři a to, co vyslechnete, to jsou hrozné příběhy. Lidi, kteří mají dva tisíce na měsíc, nemocní... Vůbec se mi ta dnešní doba nelíbí. Znáte Sybilina proroctví? To je zajímavé a hrozné čtení. A ta proroctví se naplňují. Bylo hůř, ale nevím kdy, snad po Bílé hoře," mluví dost pesimisticky Jandák.

Politický turismus není neobvyklý

Politolog Jiří Pehe nespatřuje na takzvaném politickém turismu nic neobvyklého. „Je to specifikem nově vzniklých demokracií. Mnoho lidí, kteří vstupovali do politiky po revoluci, prošlo několik stran. Nezačínali v nějaké straně v mládí, protože v socialismu žádné demokratické strany nebyly. Do politiky byli ti lidé mnohdy doslova katapultováni.

A strany, ve kterých tu politiku začali dělat, si vybíraly jako v supermarketu. Někdo ve straně, do které vstoupil, našel politický domov, někdo ne a přestoupil do jiné strany. Ale bylo to charakteristické hlavně pro první polovinu 90. let," vysvětlil ParlamentnímListům.cz Pehe.

Čtěte také:
Jandák za pultem: Podívejte se na trojkolku, co dělá