"A tak máme ji tady druhej den a zatím moc nejde," svěřila se jedna z prodavaček, když jsem si v sobotu odpoledne do knihkupectví pro knihu Petry Paroubkové jel. Do redakce, jak to bývá u jiných politických publikací železným pravidlem, kniha nedorazila. Dvě stě korun proto putovalo na konto vydavatele. Recenzi dělím na tři části - grafickou formu, obsah a styl.

Grafická forma

Je až s podivem, že červený střevíc na obálce knihy zabírá několikrát větší prostor, než jaký má autorka, žena bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, Petra Paroubková. Rudý tón však jasně hovoří o mírně bulvárním pojetí, ačkoli zde musím uznat, že červená barva je na titulkách používána často, je totiž výrazná. Z posledních titulů se mi vybavuje hlavně "Klaus" od Jiřího Peheho či "Interviewer" od Karla Hvížďaly. Obě úvodní stránky jsou taktéž zality červení. Oproti Paroubkové samozřejmě nejde o křiklavé barvy v lesklých tónech.

VYBÍRÁME Z KNIHY:

• Tvrdík prý měl něco s Kateřinou Brožovou, píše Paroubková
• Paroubková o vrahovi: Vnucoval se, opíjel a mluvil o Talmanové
• Ironický Paroubek: Muži mi přejí, že mám chytrou a krásnou ženu

Na lemech obálky se nachází krátká glosa od Jiřího Paroubka a znovu Petra Paroubková, takové krátké summary a její fotografie se psem. Milé. Neurazí to. Za největší chybu v textu, co se grafické stránky týká, považuji mix černobílých a skutečně nehezkých fotografií spolu s klasickou foto-přílohou rozkládající se na šestnácti stranách. Když jsem četl text poprvé, myslel jsem, že jde o mou záložku, na kterou jsem během čtení zapomněl. Spletl jsem se.

Bez jakýchkoli souvislostí na mě zíraly fotografie bez uvedení zdroje a mírně doplňující text. Mně osobně se podobné věci nelíbí, přijdou mi zbytečné. Stejně tak za graficky špatné považuji časté vsuvky citací z jiných médií. Dalo se postupovat formou klasických odkazů a celou citaci připojit na závěr knihy.

Bývá tomu sice zvykem pouze u odbornějších titulů, ovšem musím uznat, že takové jsem čekal ambice od Petry Paroubkové. Její paměť je údajně velmi dobrá, což dokazuje taky fakt, že překládá z angličtiny, novořečtiny a ruštiny. Autorka však sune své postoje, paměti, vedle sebe s citacemi materiálů v médiích. Pokud knihu letmo prolétnete někde v knihkupectví anebo knihovně, zprvu vám vůbec nedojde, oč jde. Text samotný ovšem dýchá, sazba pasuje a žádné výrazné chyby grafici neudělali.

Obsah a styl

Ten asi zajímá všechny nejvíc. O kom se vlastně píše, kdo je ten zlořád, kdo je naopak ten, kdo Paroubka podpořil či podrazil, kdo mu pomohl, kdo ho zradil, kdo ho potěšil. Dochází vám, co jsem právě napsal? Možná ještě ne, budu tedy pokračovat. Kdo jsou ti mocní v zákulisí, s nimiž se Jiří Paroubek potkal, utkal, minul? Kdo jsou to ti lobbisté, volební manažeři a matadoři, s nimiž Paroubek spolupracoval, anebo válčil? Počítám, že už jste doma. Ano.