Zrekapitulujme si několik základních makroekonomických parametrů: Česká republika má 19procentní daň z příjmů právnických osob. Loni se na této dani vybralo zhruba 86 miliard korun. Pro srovnání - například v Rakousku od roku 2005 je tato daň 25 procent, před tím byla 34 procent. Kdybychom měli v Česku stejnou daň, jako mají v současné době v Rakousku, vynesla by nám zhruba navíc 27 miliard. V případě stejně vysoké daně, jako mají v SRN, by to bylo dokonce 50 miliard korun.

Srovnejme si tuto sumu s tím, kolik současná vláda hodlá vybrat na zvýšené sazbě DPH. Je to přibližně stejné číslo. Není právě zde zakopaný pes problémů s deficitem státního rozpočtu? Je absurdní, aby pracující člověk zdanil svůj příjem asi 40-50 procenty a firma pouhými 19 procenty. Nízké firemní daně jsou obhajovány tím, že podporují hospodářský růst a investice zahraničního kapitálu. Realita je taková, že za posledních 10 let vyvedli majitelé zahraničních firem do zahraničí jeden bilion korun. To ukazuje, že pokrytí deficitu státního rozpočtu a důchodového účtu nemusí jít cestou zvýšení DPH. To ponejvíce postihne rodiny s dětmi, poněvadž daňové slevy jim navýšení DPH plně nevykompenzují. Zvýšené náklady na výchovu dětí, budoucích plátců daní, které vzniknou zvýšením sazby DPH, je přesunuto na rodiny. Již nyní je kupní síla domácností s dětmi o třetinu nižší oproti domácnostem bez dětí. Aby byl daňovými slevami rodinám vykompenzován nárůst DPH na současný stav, muselo by se jednat pro čtyřčlennou rodinu při jednotné sazbě DPH 17,5 procenta o daňovou slevu ve výši 3 700 Kč na jedno dítě. Vláda mlčí i o faktu, že zvýšením DPH stoupne inflace a tím se de facto sníží reálné platy a částečně znehod¬notí úspory. Svá rozhodnutí nediskutuje ani s opozicí, ani s odbory. Přitom i opoziční politické strany, stejně tak jako odbory, mají svou představu o tom, jak by měla penzijní reforma vypadat.
Podívejme se na představu o penzijní reformě křesťanských demokratů v návaznosti na celý daňový sys¬tém.

Nechme peníze rodinám s dětmi
Penzijní systém je postaven jako pojišťovací, to znamená, že musí mít své bonusy a malusy. Bonus je za vychovávané dítě a má formu slevy na sociálním pojištění ve prospěch rodičů. Malusem je zvednutí sociálního pojištění o 3 procenta pro bezdětné. Takto upravená výše sociálního pojištění by zvedla vybranou částku o 7 miliard korun ročně. Cena práce by se z makroekonomického hlediska nezvýšila, protože jedinými, kdo by zaplatili na sociálním pojištění více, by byli bezdětní. Již rodiče s jedním dítětem by měli sociální odvody ve stávající výši, s více dětmi ještě nižší. Vytváří se tak zásadní prostor pro spravedlivější zacházení s rodinami, které státu přinášejí budoucí pracovní sílu a plátce daní. Snad nikdo nepochybuje o tom, že právě výchova dětí je pro celý systém (a nejen penzijní) klíčová. Cestou daňových slev to je často neefektivní. Chudší rodiče a rodiče s mnoha dětmi (i když pracující) již nemají slevy z čeho odpočítávat. Na sociálním pojištění se vybere přibližně 4krát více než na dani z příjmu fyzických osob. Právě tady je možnost podporovat rodiny s dětmi. Křesťanští demokraté nechtějí peníze přerozdělovat a dělat z rodin sociální případy, které potřebují ně¬jakou formu dávek. Křesťanští demokraté chtějí jejich vydělané peníze rodinám nechat.