Bývalý prezident Václav Havel na sebe po delší době strhl větší pozornost, když se v kinech objevil jeho režisérský debut Odcházení. S jeho uvedením byla spojena značná očekávání, o to větší rozčarování nastalo. Jednak z toho, že za dva měsíce promítání bylo na film zvědavo jen čtyřicet tisíc diváků a tržby dosáhly pouze desetiny rozpočtu, který činil 44 milionů, jednak z nepříznivých reakcí na samotného tvůrce. Nešetřila ho ani odborná kritika, ani veřejnost.

Přesto miliardář Zdeněk Bakala, který se na naplnění rozpočtu Odcházení podílel rozhodující částí, tvrdí, že film splnil očekávání. „Nečekali jsme, že to bude kasovní trhák, ale nadčasová osobní výpověď a pohled Václava Havla. Já i moje žena vnímáme tuto investici jako vyjádření úcty k práci, odkazu a osobnosti posledního československého a prvního českého prezidenta. Je ostudné, jak se k němu chová stát a část české společnosti," sdělil Bakala pro ParlamentníListy.cz.

Lidé jsou k Havlovi naladěni pozitivněji, než to podle médií vypadá

On sám svou úctu k exprezidentovi prokázal i tím, když v minulém roce zakoupil na pražském Loretánském náměstí dům, který má po rekonstrukci sloužit jako knihovna Václava Havla. Tím, že se bývalý státník filmem znovu připomněl, však vyvolal v médiích i diskusích na webech tak ostrou reakci, až se zdálo, že v zemi není nenáviděnějšího člověka.

„V médiích se to zveličuje, protože ti, co jsou sprostí a přehnaně kritičtí, jsou pro sdělovací prostředky zajímavější. Moje osobní zkušenost je však jiná. Lidé jsou k Václavu Havlovi naladěni pozitivněji, než jak by se dalo soudit z médií," říká pro ParlamentníListy.cz Ondřej Liška, předseda Strany zelených, kterou v minulosti Havel podpořil.

Proměny od hýčkaného dítěte až ke slabému exprezidentovi

„Proměny vztahu k Václavu Havlovi za posledních padesát let (nejprve milionářské hýčkané dítě, později třídní nepřítel lidu, světový dramatik, disident a vězeň, adorovaný prezident, slabý a nemocný exprezident, dnes většinou vágně kritizovaný za svůj pozdní filmový debut) vytvářejí dost přesný obraz stavu české společnosti," poukazuje pro ParlamentníListy.cz publicista Karel Hvížďala, že chybí i vinou médií soustavná analytická reflexe společnosti i jejich jednotlivých osobností.

„Averze, která se vůči Havlovi objevuje, je tady zpětně kvůli disentu. Lidé se podvědomě stydí, že drželi hubu a krok, že podléhali tak slabému a trapnému nepříteli, jakým KSČ a StB v posledních letech - jak se později ukázalo - byly," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz socioložka Jiřina Šiklová a dodává, že lidé se s ním těžko mohou ztotožnit, protože se choval a jednal jinak než naprostá většina společnosti.

Člověk není zlatka, aby se každému líbil

„Vyčítají mu i to, kam se česká společnost dostala. Také to, že nebyla zrušena komunistická strana, že jsou okrádáni, a pro tohle že klíči nezvonili. Jde ale o neznalost lidí, kteří si potřebují najít jednoduchá řešení. Zapomínají však na to, že prezident nemůže všechno. Hlava státu je figura, i když významná, ale bez praktické moci. Tady dochází k nepochopení Havlovy role," poukazuje Šiklová.

Podle senátora Jaromíra Štětiny by Havel sám na diskuse o sobě odpověděl, že člověk není zlatka, aby se každému líbil. „Václav Havel byl ikonou a dnes zůstává jediným státníkem, kterého jsme za poslední desetiletí měli. Averze vůči němu je averzí k jinakosti. Ale to je na něm právě cenné, i když tím mnohé provokuje," poznamenává Štětina pro ParlamentníListy.cz.

Střední Evropě pomohli nejvíce Jan Pavel II., Walesa a Havel

V kontextu euroatlanické civilizace je podle Hvížďaly považován Havel za jednu z největších figur druhé půlky minulého století. „Za návrat střední Evropy do západní civilizace mohou dle evropských analytiků převážně tři lidé: Papež Jan Pavel II., Walesa a Havel. O jeho místo v dějinách se není třeba obávat," domnívá se autor Dálkového výslechu Václava Havla.

Podle něj se musíme strachovat spíše o naší existenci v budoucnu, pokud se budeme chovat jako služtičky, které se umějí hodně dojmout a tyto kladné city zase rychle proměnit třeba v nenávist nebo závist, bude se k nám i západní svět chovat jako ke služce.

Bleskosvod militantnější části společnosti

„V měšťanské Evropě se říká, že pláč a naříkání patří do pokoje pro služky, a protože to alespoň podvědomě tušíme a považujeme to naše skuhrání u sebe za selhání, jsme skeptičtí i k jiným, protože nemáme odvahu si přiznat, že ta skepse pramení z našich vlastních selhání. To je i důvod, proč nejsme schopní střízlivého pohledu na Václava Havla," vysvětluje Hvížďala.

„K údělu každé velké osobnosti patří, že zůstane nepochopena, že bude za svého života zostouzena a urážena. To, že je kriticky vnímán, nemůže nic změnit na tom, že představuje nejlepší tradice humanistické demokracie. Kvůli tomu, co připomíná, se stal bleskosvodem militantnější části společnosti," domnívá se Liška, který se s Šiklovou, Hvížďalou i Štětinou objevil na zveřejněném seznamu tzv. pravdoláskařů, jak jsou příznivci exprezidenta Havla pejorativně označováni.

Ekonomistickému vidění světa zvoní hrana, společnost čeká změna

Podle šéfa Strany zelených je averze vůči exprezidentovi více položena v osobní rovině než vůči jeho myšlenkám. „Ani Václav Klaus nedokázal při jeho hodnocení překonat zášť a přebujelé ego. Zůstal u malého čecháčkovství, jehož je sám zářným symbolem. Hodnoty, které Václav Havel prosazuje, byly v uplynulých dvaceti letech převálcovány ekonomistickým pohledem na svět. Ale éra Václava Klause a jeho vidění světa končí, společnost čeká hluboká změna," očekává Liška.

K věci:

Miliardář Bakala: Je ostudné, jak se národ chová k Václavu Havlovi 

Nepovedený film, nebo antipatie k Havlovi? Odcházení propadlo 

Havel jede do lázní. Chce si odpočinout od nemoci i Odcházení 

Foto: Hans Štembera