Hospodář se pozná

„Soused odnaproti je skvělej chlap. Často spolu kecáme přes plot, a když tady byl naposledy na návštěvě Schwarzenberg, povídali si skoro hodinu. Dost si rozuměli. Zkrátka hospodáři. Jinak tady bydlí spousta blbců," sděluje PrlamentnímListům.cz s tím, že je levičák, a proto volil právě knížete. Má pro to svérázné vysvětlení. Jedině člověk se srdcem a pochopením pro levici totiž podle něj může řídit něco tak složitého, jako je pravice.

Vzpomíná si i na některé historky ministra zahraničních věcí. „Schwarzenberg má výchovu, že krást se nemá. Před tím, než po válce odešel do Rakouska, bydlel v Čimelicích. Žrát nebylo co, hrozili jim vzít potravinový lístky a zabijačky byly zakázané. Jak mi říkal, kněžna si ale věděla rady. Vzala zástěru, vylezla na dvůr, podřízla páva a už se pekl. Na okrasnou zvěř se totiž zákaz zabijaček nevztahoval, takže žrali pávy. Když se pod to dá trochu vepřovýho sádla, prý je to maso jemný jako husa. Bylo to ústavní, takže ani v tý strašný době žádný zákony neporušoval," vypráví.

Kníže Schwarzenberg je podle Landovského ve vládě jedinou opravdovou osobností.  „Vždyť nemaj jinýho ministra zahraničí. Ten totiž má mít určitou proslulost a musí umět řeči. To on umí. On tam pásne jak prdel na hrnec. Kdo by to jinak dělal? To si nedovedu vůbec představit," přemýšlí, ale nakonec nad tím mávne hůlkou.

Schwarzenberg Masarykem

„Některý Slováci nazývali každýho prezidenta Masarykem a mělo to téměř hierarchickou šlechtickou posloupnost. Keď bol Masarykom Masaryk, bolo dobře, ale keď prišiel Masaryk Beneš a pak ještě Hácha, išlo to s kopca. Keď sa pak stal Masarykom Gottwald, to už nebolo k vydrženie, to už nešlo. Takhle to říkali. Ten terminus se mi líbí," podotýká pro ParlamentníListy.cz Landovský s tím, že teď by byl dobrým Masarykem právě kníže Karel Schwarzenberg, protože má na rozdíl od ostatních čistý morální profil a nadhled šlechtice kříženého se sedlákem. Kupodivu sebekriticky Lanďák dodává, že on osobně by dobrým prezidentem určitě nebyl, protože by každé ráno kvůli prevenci někoho poslal do prdele, což by Česku moc dobrou pověst nedělalo.

Landovský: Schwarzenberg mě nezklamal. On ne
Landovský brání Havlův film: Jandák je kokot
Zavolali jsme Landovskému, co říká na Vondru. Takhle to dopadlo

Když po podpisu Charty 77 a několikanásobném krátkém pobytu ve vazební věznici Landovský v roce 1979 odjel do Rakouska a začal hrát ve vídeňském Burgtheatru, právě Schwarzenbergovi mu hodně pomáhali. Například ho k sobě zvali na Vánoce, ale i při jiných příležitostech. Změnu režimu v roce 1989 označuje za přechod od demokracie s husí kůží na demokracii s lidskou tváří. Hesla třeba jako Sametová revoluce ho dost štvou, protože nemají vtip a navíc jsou lživá.

Zanedlouho pětasedmdesátiletý Pavel Landovský nebyl v mládí přijat na střední školu, vyučil se nástrojařem a až později absolvoval strojnickou průmyslovku. Čtyřikrát se pokoušel o přijetí na Divadelní fakultu AMU. Nakonec šel k divadlu jako elév. V letech 1960 až 1976 byl v angažmá v divadlech v Šumperku, Klatovech, Pardubicích a nakonec v Činoherním klubu v Praze. Jako herec na sebe upoutal pozornost jednak agresívním herectvím právě v Činoherním klubu, ale i filmovými rolemi, z nichž nejznámějšími jsou postava venkovského balíka Tondy z Utrpení mladého Boháčka a majora Terazkyho z Černých baronů.