Možná se tak stihne dvacetileté výročí startu zdravotnické reformy. V roce 1993 totiž bylo poprvé slyšet o takzvaném vícezdrojovém financování, které by do nemocnic a ordinací mělo přinést peníze z několika zdrojů. Například ze státu, radnic, zdravotních pojišťoven a od soukromě platících pacientů.

Nadstandard už existuje, ale platí se za něj penězi v obálkách

Nadstandardní péče tady přitom dávno existuje, ale neoficiálně. Platí se za lepší péči, za to, aby se člověk dostal do specializované nemocnice i za lepší kloub.

Péče se dělí na tu pro známé a pro neznámé. Známí platí lékařům protislužbou nebo obálkou s penězi. „Obálka je hnusná a ponižující, protože nikdy není jasné, kolik v ní má být vlastně předáno, a v případě nekvalitní péče není, jak si ji nechat vrátit. Její jedinou „výhodou" je, že není vidět," píše Riebauerová.

Peníze z tajného nadstandardu ujdou do privátních kapes, místo aby zůstávaly v nemocnicích. Stala se z toho šedá ekonomika.

Pokud se rozdělí péče, půjde standard na odbyt. Bude to v zájmu pojišťoven

Mnoho lidí se placení za nadstandard bojí. Standardní péče se prý bude neustále krátit a pacienti se pak nedoplatí. Podle Riebauerové se toho ovšem obávat nemusíme. Jako příklad uvádí doplácení za léky. Farmaceutické firmy pokaždé lobovaly za to, aby pacienti připláceli co nejméně a stal se z toho standard, co půjde na odbyt.

Podobně se tlačilo i na plné hrazení očkování mladých dívek proti rakovině děložního čípku. O nadstandardní očkování, za které by si lidé připláceli, totiž nebyl zájem.

Nejspíš i proto se stanovení nadstandardů a dokončení zdravotnické reformy odkládá. Šedá ekonomika v nemocnicích někomu může vyhovovat. „Není nad švédský stůl, z něhož každý zdarma bere, a co urve, to urve," uzavírá Riebauerová.

Související:
Reformní zákony stav zdravotnictví nezlepší, myslí si odbory
Do nadstandardu toho moc patřit nebude, říká Heger