V posledních letech často slýcháváme věty o tom, že na českou vědu jde málo peněz. Souhlasíte s tím?

Na vědu, stejně jako na všechno ostatní, je peněz vždycky málo. Za minulých vlád, kdy se ekonomika rozvíjela prudčeji než nyní, se prostředky na vědu u nás navyšovaly. Dnes už se nemusíme cítit jako chudí příbuzní, když nás navštíví vědci ze zahraničí nebo když my jedeme někam ven. Už naše laboratoře a univerzity nejsou „ubohou pastouškou", jako tomu bylo dříve. Peníze tedy do vědy jdou. Koncem devadesátých let byly rozdělovány navíc dost rozumným způsobem. Ale potom se to nějak zvrátilo. Přispěl k tomu někdejší místopředseda vlády Martin Jahn. Byl předsedou Rady pro výzkum vývoje a inovace a změnil její složení z kolektivu vcelku nezávislých osobností vědy na zastupitelský orgán. A ta organizace či instituce, která měla v Radě víc zástupců si prohlasovala co chtěla bez ohledu na celkové zájmy naší vědy. Potvrdilo se tam, že jeden z pilířů demokracie, hlasování, může se stát velmi nedemokratickým. Konec konců demokracie se neměří tím, že se všechno řídí podle většiny, ale právě tím, jak jsou zohledněny zájmy menšin. Je to i problém současné naší politiky.

Znamená to, že nás může postihnout exodus vědců?

Myslím, že to není zásadní problém naší vědy. To, že mladí vědci odcházejí „na zkušenou" do zahraničí, je standardní součástí kariéry dnes prakticky každého mladého vědce. To je běžné na celém světě. Získají zkušenosti, přátele, odborné kontakty, naučí se dobře cizí jazyk - je to důležitá součást jejich profesního růstu. Někteří v zahraničí získají dobré místo, vybudují si tam dobrou pozici a zůstanou tam natrvalo. Dnes už naštěstí nemusí „ilegálně" emigrovat. Ale nějaký zásadní problém to není. My se musíme snažit nabízet zahraničním kolegům u nás takové podmínky aby i zde chtěli natrvalo ve vědě pracovat. Nemůžeme si dělat iluze, že k nám budou naveliko mířit vědci z Německa, Anglie nebo USA - tak daleko nejsme.Ale pro velmi chytré a nadané vědce ze států jako je Ukrajina, Bělorusko a další bychom atraktivní být mohli.

Když se krátce zastavíme u vaší vědecké práce, prý se nyní zabýváte výzkumem dědičné informace šimpanze a člověka? V čem může i obyčejný laik vidět význam takového bádání?