To, co se většinou ukazuje až po volbách, se nyní vyjevuje už týden před nimi. Předsedkyně ODS Miroslava Němcová si prý dovede představit koalici s ČSSD nebo podporu její menšinové vlády, kdyby bylo fakt nejhůř (časopis Týden 14. 10. a deník Právo 10. 10.). A asi už - alespoň pro ODS - nejhůř je, proto tato představa začíná být čím dál reálnější.

Předseda další už čtyři roky „tradiční“ (jak v TOP 09 rádi říkají, když se vymezují proti hnutí ANO) takzvaně pravicové strany Karel Schwarzenberg v časopisu Týden (server Týden.cz 17. 10.) prohlásil, že když do koalice, tak jedině s ČSSD.

Pravicový volič, který možná znovu uvěřil všem těm billboardům ODS a TOP 09 o tradici a pravicovosti, musí být zmaten: "Proč mám volit takzvané pravicové strany, když se těší na vládu s ČSSD? Proč mám volit stranu, které jde jen o to, aby se za každou cenu dostala k lukrativním postům? Proč mám volit stranu, která po volbách zradí svůj program, a tedy i mě? Proč mám volit stranu, která tu chce vytvářet opoziční smlouvu II.?"

Možná někomu budu připadat jako kolovrátek, ale v české politice o pravici a levici nejde. V politice jde dnes bohužel jen o to, aby se v ní stávající strany udržely.

Není žádné vlevo a vpravo. V České republice máme zcela jiné dělení. Na jedné straně jsou současné strany a současní politici a na druhé straně jsou voliči, tedy my, kteří jsme měli jednou za čtyři roky možnost hodit některé ze stávajících stran hlas (projekt kmotrů Hrdličky a Janouška nazvaný VV mezi běžné strany nepočítám).

Teď je na voličích, aby si řekli, která stávající strana jim je z té „druhé strany“ asi tak nejblíže. Nebo si mohou ještě vybrat hnutí, které na té „druhé straně“ není a nikdy nebude.

Andrej Babiš