Pane Babiši, před časem jste ostře zkritizoval vývoj v našem státu a po této kritice začal de facto i podnikat politické kroky. Co se od té doby změnilo?
Nebyl jsem rozhodně první, kdo situaci v zemi kritizoval. Myslím, že první byl protikorupční fond Karla Janečka. Kritizoval jsem poměry proto, že jsem byl už skutečně ve stavu, kdy jsem nemohl poslouchat lži našich politiků. Vlastně jsem jen nahlas řekl to, co si všichni povídají po hospodách, i když nemají důkazy. Já ale bohužel znám některé lidi, kteří se těch podvodů osobně účastnili nebo účastní. Říkám jen pravdu, o které všichni vědí, ale která se dá v tomto systému těžko dokázat. Potom jsem sepsal výzvu. Čekal jsem, že se všichni, kteří chtějí změnu, budou chtít spojit a že společně něco dokážou. Až později jsem vystřízlivěl a dospěl k názoru, že pokud chceme něco změnit, tak musíme jít do politiky. Změnu nelze nastolit jinak než v demokratických parlamentních volbách, o tom už jsem dnes přesvědčený. Takže jsme založili politické hnutí ANO, bylo to mimochodem přesně před rokem, 11. května.

Co pokládáte nyní zpětně za nejdůležitější výsledek vaší kritiky?
Přispěl jsem k tomu, že lidé získali větší odvahu říkat věci tak, jak jsou. Lidé totiž mají znovu strach, i když tu pořád mluvíme o demokracii. Plno lidí se bojí říct svůj názor, poněvadž jsou nějak socioekonomicky závislí na státu. A ten stát je řízen establishmentem, který se, až na malé výjimky, už 23 let nemění. Stát a tihle lidé mají pořád vliv na veřejnoprávní televizi, na média. A i ta prožívají z hlediska byznysu krizi a jsou čím dál víc závislá na mediálních agenturách, které taky mají své mediální i obchodní zájmy. To se samozřejmě v médiích odráží. Myslím tedy, že jsem přispěl k tomu, že společnost začala víc říkat pravdu.

Posunul se tedy v poslední době vývoj v zemi nějakým směrem?
Mění se to tu podstatně k lepšímu. Ovšem ne kvůli našim politikům. Hlavně kvůli občanským iniciativám. Ty konečně pochopily, že se musí spojit, protože roztříštěné nezmohou nic, i když mají třeba společný cíl. Vidíme už často i konkrétní výsledky jejich práce. Společnost se podle mě zaktivizovala. Zajímavé bylo i to, jak se společnost probudila při prezidentské volbě. Vyvolalo to velký zájem, který byl ve finále takovým obrazným soubojem Sparty a Slavie. Stále ale bohužel platí to, že lidé, kteří jsou úspěšní a zabezpečení, dávno hodili politiku přes palubu a vůbec je nezajímá. Žijí si své životy bez ohledu na společnost, a to je podle mě špatně. Je totiž důležité, abychom se snažili změnit prostředí, ve kterém žijeme.

Češi jsou sice nespokojení, což naznačují diskuse na internetu a debaty v hospodách, ale když se mají vyjádřit nebo přijít na akci, tak prostě nepřijdou. V čem vidíte příčinu?
Já vidím spíš ten strach tam, kde existuje nějaká ekonomická závislost a riziko ztráty zaměstnání. Ale ano, lidé jsou obecně pasivní. Motivace, která vyvrcholila před lety listopadem v roce 1989, kdy převládla touha po svobodě, volném pohybu, svobodě slova, už není tak silná, protože to všechno lidé získali. A nyní už jednoduše nevěří, že se něco změní. A když už uvěří, bývají zklamáni. V tomto ohledu byly největším zlem, které sem v poslední době přišlo, Věci veřejné. Zneužily lidi, daly jim naději, a přitom jsou samy kmotrovskou stranou, která šla do politiky jen a jen proto, aby získala finanční výhody. To mělo velice nepříznivý vliv na atmosféru. Proto také mají všechny nové iniciativy a hnutí s tímto dědictvím velký problém. Problém je také ten, že se tyto iniciativy nedokáží sjednotit, jsou roztříštěné. Proto s hnutím ANO 2011 usilujeme o společnou platformu, o jakýsi blok vůči stávajícím stranám.

Jak by měla vypadat cesta, která by vedla k nápravě poměrů?
Naše hnutí usiluje o to, aby zemi skutečně spravovali lidé, kteří něco v životě dokázali a nemají ambice vstupem do politiky jen vydělat peníze nebo si uspokojovat své vlastní ego, případně obojí. Měli by především vykonávat službu pro lidi. Většinou zatím do politiky vstupují lidé, kteří se neumí v normálním životě uplatnit. Neříkám, že všichni, nejde to paušalizovat, určitě tam budou i lidé, kteří vstupovali do politiky s nějakými ideály, ale když viděli fungování politiky v reálu, tak to vzdali nebo úplně odešli. Nedivím se, klasické politické strany, které si do struktur nastrkaly své lidi, mezi sebe nějaké nové vetřelce jen tak nepustí. Politici by měli být vzorem pro ostatní občany. Po všech stránkách – morálka, pracovitost, schopnost, zkušenosti, vzdělání… Vždy cituji v těchto souvislostech Aristotela: Měla by to být elita národa. To ale nyní rozhodně není.