Dobrý den, dnes jsem měl dopoledne poradu se svými právníky, kteří pro Vás připravili malý právnický kvíz – deset otázek a odpovědí. Budu rád, když si test zkusíte a dáte mi zpětnou vazbu, jak se Vám líbil.

Děkuji Vám…

Zabýváte-li se otázkou, zda se Vít Bárta dopustil zločinu podplácení, ak Vám může pomoci i následující kvíz :

1.       Dopustíte se korupce, resp. zločinu podplácení, tím, že jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytnete, nabídnete nebo slíbíte úplatek ?

        Ano                               Ne

Ano, jde o doslovnou citaci části ustanovení § 332 trestního zákona, které vymezuje zločin podplácení. Žaloba původně vinila Víta Bártu z toho, že poskytl Jaroslavu Škárkovi 170.000,- Kč a Kristýně Kočí 500.000,- Kč za to, že zjednodušeně řečeno budou při jednáních na poslaneckém klubu, ale i jinde, vůči němu loajální a nebudou proti němu aktivně vystupovat. Soudce se však s žalobou neztotožnil, přijal za prokázanou verzi obhajoby, tedy že se jednalo o falešně vylákanou půjčku, a jednání Jaroslava Škárky kvalifikoval jako přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákona.   

Citace z rozsudku soudce Mgr. Jana Šotta str. 33, 30 a 2 :

        „.... soud přijal za prokázanou skutkovou verzi obhajoby obžalovaného Víta Bárty .......“,

        „... Soud se pečlivě zabýval skutkovými argumenty, které zazněly v závěrečné řeči státní          zástupkyně, nicméně neshledal žádné přesvědčivé důkazy či indicie, jež by verzi obžalovaného   Víta Bárty vyvracely. ...“

        „... Jaroslav Škárka pod falešnou záminkou žádosti o půjčku vylákal od Víta Bárty částku 170.000,- Kč, přestože skutečným úmyslem Jaroslava Škárky od počátku bylo zneužít takto poskytnuté částky k následné diskreditaci Víta Bárty ve veřejném a politickém životě ...“

             Přesto soudce označil jedno jednání Víta Bárty za protiprávní. Dne 4.2.2011 si při jednání poslaneckého klubu někteří poslanci začali stěžovat na to, že si příliš snížili platy. Vít Bárta neučinil nic jiného, než že nabídl pomoc.

Citace z rozsudku soudce Mgr. Jana Šotta str. 1 a 2 :

„...poté, co dne 4.2.2011 na jednání poslaneckého klubu politické strany Věci veřejné, jejímž poslancem, ministrem a čelným představitelem tehdy byl, v rámci diskuse, při níž někteří poslanci kritizovali dopady účinné novely zákona o daních z příjmu, jíž došlo ke zdanění poslaneckých náhrad a tedy k faktickému podstatnému snížení příjmu poslanců PS PČR, nabídl při vědomí svých mimořádně dobrých majetkových poměrů celému poslaneckému klubu, že bude poslancům v případě finančních problémů individuálně k dispozici, čímž mínil, že je poslancům připraven poskytnout výhodnou půjčku či jinou formu pomoci, spočívající zejména v případném zajištění zakázek v rámci výdělečné činnosti provozované poslanci, přičemž jeho nabídka byla motivována přinejmenším z podstatné části obavou z negativní mediální odezvy, jež by politickou stranu Věci veřejné postihla v případě znovuotevření debaty o výši poslaneckých příjmů a v případě snahy o opětovnou změnu zákona ze strany poslanců této politické strany, čemuž se svou nabídkou snažil zabránit,...“

2.       Lze považovat za „obstarávání věcí obecného zájmu“ debatu poslanců ?

        Ano                               Ne

Stát má zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí veřejného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života před korupcí. Vít Bárta měl dle rozsudku porušit tento zájem tím, že ovlivnil svobodnou debatu poslanců, aby si opětovně nezvýšili platy. Zcela nepochybně lze považovat hlasování o konkrétním zákoně za „obstarávání věcí veřejného zájmu“, ovšem k hlasování o konkrétním zákoně nedošlo. Soud však dospěl k polemickému názoru, že již pouhé úvahy a kuloární debaty poslanců jsou součástí procesu přijímání zákonů, což lze považovat za velmi extenzivní výklad a je otázkou, zda tento výklad již nepřekračuje rámec zákonného vymezení, tudíž je nepřípustný.

Citace z odůvodnění rozsudku soudce Mgr. Jana Šotta str. 36 :

„Na celý tento proces, a to již od zvažování či debat o možnosti využití zákonodárné iniciativy, je třeba nahlížet jako na proces, při němž poslanci plní úkoly státu a používají přitom pravomoci svěřené pro plnění těchto úkolů.“