Právo je křehké a zneužitelné hlavně těmi, kteří jsou imunní vůči občasným projevům demokracie. Rusko je nejen potvrzením tohoto pravidla, ale dokonce jeho předobrazem. Mnozí Rusové to vidí denně, a proto spustili takový poplach, když poslanci v prvním čtení schválili zákon ? 89417-6 o novele federálního zákona „O ochraně dětí před informacemi škodlivými pro jejich zdraví a rozvoj“ a dalších zákonných aktů. 

Pod šlechetným záměrem se totiž skrývá ruská obdoba čínského „firewallu“, tedy internetové cenzury. Domácí ru.net se vzbouřil. Největší internetová společnost yandex.ru výstižně přeškrtla ve svém logu „najdeš vše“, druhé slovo. A za všechny promluvila nezávislá blog-platforma LiveJournal.com: „Pravděpodobnost zneužití zákona k cenzuře je velmi vysoká právě díky způsobu, jak se právo u nás uplatňuje.“ Ruská verze wikipedie dokonce reagovala jednodenní stávkou.

Oč vlastně v normě jde: o černý seznam sitů, webových stránek a síťových adres se škodlivým obsahem. Především s dětskou pornografií, návodnými informacemi o sebevraždě či drogách. Zatím neupřesněný úřad, zřejmě vznikne nový byrokratický aparát, bude mít pravomoc požadovat stažení těchto informací, resp. odstřihnout webové stránky od internetu. 

Výkonný ředitel ruské Wikipedie Stanislav Kozlovskij v předloze, kterou prolobbovala Liga bezpečného internetu, vidí nejen bič na pro režim nepohodlné portály, ale i absurdní nástroj vymítačů názorové plurality. Příkladem mohou být diskuse o konopí, nebo prostě jen Tolstého Anna Karenina, literárně popisující sebevraždu. O tom, že Kozlovskij jen planě neteoretizuje, dobře vědí ostatní provozovatelé internetových platforem. Tak kupříkladu Pavel Durov vloni odmítl na sociální síti VKontaktě.ru uzavřít diskusní skupiny, kde se spojili Putinovi odpůrci. V zápětí byla síť obviněna ze šíření pornografie a násilí.