Vážený pane ministře,
zatímco prezident Obama včera podepsal Zákon Magnitského kterým se znemožňuje mnohým ruským politikům a pracovníkům ruské justice vjezd do USA (právník Sergej Magnitský zemřel v ruské věznici „za nevyjasněných okolností“ poté, co opakovaně upozorňoval na miliardové defraudace v ruské státní správě), Evropský parlament předevčírem přijal tvrdou rezoluci o zhoršujícím se právním státě a demokracii v Rusku, OSN 23.11.2012 vydala prohlášení proti mučení, krutým trestům a nelidskému zacházení v Rusku, my publikujeme stovky zpráv a videí o nejkrutějším mučení a vraždění v ruských věznicích http://helpaman.org/new/?cat=9 , Vrchní soud v Olomouci 3.12.2012 v odmítnutí žaloby p. Alexeje Torubarova proti extradici do Ruska za podpisu předsedy senátu JUDr. Jaroslav Zbožínka cituje:
„… V souvislosti s namítaným čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod JE TŘEBA nad rámec odůvodnění usnesení soudem prvního stupně ZDůRAZNIT i VYJÁDŘENÍ VÍCEKONZULA ZASTUPITELSKÉHO ÚŘADU ČRV MOSKVĚ, Ing. Jana MRÁČKA, z února 2012, z něhož vyplývá, že zastupitelský úřad se opakovaně vyjadřuje k podobným námitkám a výpovědím občanů Ruské federace, schovávajících se před trestním stíháním či trestem v ČR, O ÚDAJNÉM PORUŠOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV V RUSKÝCH VĚZNICÍCH, o mučení a ponižování s tím, ŽE TYTO SE NEZAKLÁDAJÍ NA PRAVDĚ a jsou vedeny pouze snahou těchto osob vyhnout se spravedlivému procesu a trestu.
Ústava Ruské federace a její mezinárodní závazky v plné míře garantují základní práva stíhaných a odsouzených osob a ruské orgány tyto závazky především z politických důvodů úzkostlivě dodržují. Sám osobně má zkušenost z návštěv v různých ruských věznicích v souvislosti s případem českého občana, který si tam odpykával trest odnětí svobody v délce 5 let a žil a pracoval ve stejných podmínkáchjako ostatní odsouzení. Měl možnost se s ním při každé návštěvě svobodně setkat, hovořit i s vedoucími pracovníky a dozorci nápravných zařízení, avšak nikdy se nesetkal s případy bití, mučení a porušování základních lidských práv, ač je faktem, že podmínky v ruských věznicích jsou většinou přísnější než v ČR. Tam vězni navíc musí pracovat, avšak za práci dostávají odměnu. Je přesvědčen, že v současné době jsou v Ruské federaci zajištěna základní práva obžalovaných na obhajobu i na spravedlivý proces a ruští občané mají mimo to možnost se přímo obracet se stížnostmi na institut ombudsmana a na místní i mezinárodní instituce typu Amnesty International, čehož také využívají. Zřejmě ještě z minulých dob je v naší veřejnosti stále zafixován názor, že v ruských věznicích se pouze mučí, bije, ponižuje a znásilňuje.
Je celkem pochopitelné, že sami odsouzení, kteří mají být vydáni za spáchané trestné činy do své vlasti, budou ve snaze vyhnout se trestu záměrně líčit podmínky v ruských věznicích v co nejčernějších barvách v domnění, že české orgány nebudou schopny jim prokázat opak. Žádosti české strany na Generální prokuraturu Ruské federace o písemné ujištění, týkající se dodržování lidských práv, mohou kompetentní ruské orgány z politického hlediska považovat za určitou inzultaci a i přesto je ruská strana ochotna takové ujištění dát a také je dodržovat.
Časté jsou také zprávy od poškozených občanů Ruska o jejich krajanech, kteří v posledních letech odjeli do ČR, přičemž jejich skutečným cílem bylo vyhnout se ruskému soudu a následnému trestu, příp. převést do ČR neprávem nabyté finanční prostředky. Česká republika je tak bohužel vnímána širokou ruskou veřejností jako země s vysokou mírou tolerance ve všech ohledech, což je ruskými občany náležitě využíváno, rozuměj zneužíváno. Podobné poznatky mají i kolegové zastupitelských úřadů z jiných členských zemí EU, jak to vyplývá z pracovních setkání a diskusí na nich (č.l. 128 svazku V.)…“
Vážený pane ministře,
Osobně považuji vyjádření diplomata Mráčka za vlastizradu. Své zavádějící a lživé informace předával dále nejen v případě p.Torubarova, který se v případě nuceného návratu do Ruska oprávněně obává stejného osudu jako Sergej Magnitský, protože se pustil do boje s vysoce postavenými ruskými zkorumpovanými úředníky, za což byl v Rusku oceněn lidsko-právními aktivisty za „Čin roku“ v r. 2008. Ze msty mu pak bylo znemožněno podnikání a zfabrikována na něj trestní věc, byl na základě mezinárodního zatykače zatčen v Rakousku, které ho ale odmítlo vydat. Bohužel, pak odjel v dobré víře do ČR, kde jsme ho ale zatkli opět a posadili na Pankrác.
České soudy, na rozdíl od rakouských, projevily úmysl p. Torubarova do Ruska vydat, odkazujíc na zprávu diplomata z Moskvy, která se ale diametrálně rozchází z další zprávou z MZV doručenou Městskému soudu v Praze http://helpaman.org/new/?p=2532 , v podobné záležitosti dalšího
„zločince“ p. Andreje Sačkova, ve které se mimo jiné v závěrech uvádí: „ - stávající poměry v ruské prokuratuře a ruském soudním systému nevylučují, že vydaným osobám hrozí vážné nebezpečí, a to nejenom nebezpečí odnětí svobody, ale možná také nebezpečí ztráty života…“
- osoba vydaná do Ruska s velkou pravděpodobností nebude mít přístup ke kompetentnímu a nezávislému soudu a bude neprávem odsouzena pod pláštíkem soudního řízení…“
Pane ministře, v čích službách je vlastně diplomat Mráček?
S úctou,
Hana Demeterová
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Hana Demeterová