Především je podle něj třeba říci, že posun statistiky HDP o několik málo desetin má o kondici ekonomiky nulovou vypovídací hodnotu. Než tím, že ekonomika klesla místo očekávaných 1,5 procenta o 1,9, to už se prý spíš můžeme trápit mrtvými v Bangladéši. „Mánie všechno vtěsnat do úhledných tabulek postrádá jakoukoliv logiku,“ myslí si ekonom.

Co však podle něj má smysl sledovat, jsou čísla nezaměstnanosti. „Ta jsou skutečně zoufalá a v mnoha regionech katastrofální,“ upozorňuje Tajovský. Všichni by si podle něj měli uvědomit, že nejcennějším faktorem ekonomiky je potenciál ukrytý v každém člověku. Důkazem současné absurdní politiky je to, jak se s tímto potenciálem mrhá.

Přesto prý nesmíme zapomínat, že uměle podporovaný hospodářský růst jednou narazí na své limity a čím déle tato falešná naděje trvá, tím drsnější je pak očistný proces. Proto jsou úplně mimo nápady na překonání mizérie různými stimuly a pobídkami.

Především je podle ekonoma nezbytné věřit v budoucnost. „Spíše než se stresovat tím, že je desetina procenta v německém HDP jinde, než měla podle předpovědi být, těšme se na dovolenou (nikoliv nutně drahou), šetřeme na ještě horší časy a pořiďme si děti. Nic lepšího pro sebe ani ekonomiku stejně udělat nemůžeme,“ doporučuje ekonom. A nebylo by prý od věci se občas pomodlit - uškodit to nemůže a pozitivní efekt to bude mít asi stejný, jako současné kroky evropských vlád a centrálních bank.