V čem je podle vás původ neutěšené situace Romů v Česku?

Musíme do historie. Co se stalo v Česku, je odlišné od toho, co se stalo ve skoro celém zbytku Evropy. Devadesát procent Romů v Evropě přežilo holocaust. Ale koncentrační tábor v Letech za druhé světové války je jiný příběh. Většina Romů v Česku holocaust nepřežila. Nedávno jsem o tom hovořil na univerzitě v Helsinkách a nikdo tomu moc nevěří. Nejhorším místem pro Romy za druhé světové války bylo opravdu Německo, Česko, Slovinsko, Chorvatsko. To není moje interpretace historie, to je věc, kterou mi řekli sami Romové v devatenácti zemích Evropy. Už jsem o této orální historii vydal tři knihy.

Nyní se protiromské nálady zase vyostřují na neúnosnou míru. Co vy na to?

Na internetu sleduji zprávy neziskových organizací, ale i reporty novinářů. Takže vím dobře o nynějších demonstracích a násilí v Česku, co se týká romské otázky.

No dobře, ale co si o tom myslíte?

Na protestech se kupodivu nyní podílí více lidí než dříve. Nicméně ubylo vražd. Mezi lety 1991 až 1995 jich bylo v Česku hrozně moc. V těchto letech se stalo okolo devětadvaceti vražd Romů a nikdo nebyl potrestán. To bylo zlé. Když s Čechy nyní rozmlouvám, zjišťuji, že pětadevadesát procent Romy nenávidí. Nikdo nechce rozumět tomu, proč píšu o Romech. Názor veřejnosti je, že Romové nestojí ani za zamyšlení. Češi se lépe chovají ke zvířatům než ke svým romským sousedům. A tento způsob vnímání v Česku vždy existoval. Nejsem tedy překvapen, že na místě koncentráku v Letech je nyní prasečák. V Evropě není země, kde mají horší přístup k Romům, než Česko. Možná pak ještě Slovinsko. No a Češi se Slovinci jsou velmi blízce příbuzné větve Slovanů. Pocházejí ze stejného genového základu. Bylo to za druhé světové války a je to i dnes.

Tuzemská vláda má radu pro záležitosti romské menšiny. Myslíte si, že takový orgán dokáže něco změnit?

Potřebovalo by to něco jako Marshallův plán, aby se začaly řešit problémy s Romy a změnil pohled Čechů na ně. Nicméně nyní je to problém Evropské unie, protože nenávist narůstá i v Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku a vlastně všude. Jde to ruku v ruce s ekonomickými krizemi. Cesta k nápravě bude dlouhá. Nicméně to je stejný problém, jako má USA s Mexičany a černochy. To se nevyřeší přes noc, takový problém je na generace. Navíc i úřady se k menšinám chovají přehlíživě. Muzeum holocaustu ve Washingtonu nemá oddělení o Romech, ale ani o genocidě Arménů či původních obyvatel Ameriky, indiánů.

Ve městě Soroca v Moldávii žijí velmi bohatí Romové, kteří se s těmi chudými moc nekmotří a představují jakousi ekonomickou šlechtu země. Tam problémy nejsou…

Podle mě je v Evropě sto padesát různých romských kmenů. Nemluví stejnou řečí, nemají stejné tradice, jinak se chovají a tak dále. Je třeba na ně takto pohlížet. Vždyť do Evropy přišli Romové z Indie po různých cestách. Třeba v Kosovu je živá legenda, že všichni Romové pocházejí z devíti bratrů otce kováře. Když jsem byl s příběhem v Indii, tak jsem se tam setkal se stejnou legendou. Bavil jsem se s tamními historiky, kteří říkali, ano, je to pět tisíc let stará historie. Podobných příběhů jsem v Indii našel spousty. Romové sem přicházeli nejen po různých cestách, ale i v různých dobách a navíc to byly, podle kast, docela rozlišné skupiny. Kováři, výrobci košů, pasáci ovcí, obchodníci a tak dále.

Senátor Tomio Okamura psal o budoucí vlasti Romů, jakémsi Romistánu. Jak se k tomu stavíte?

To je fata morgána. Nebudou chtít bydlet pohromadě, právě proto, že jde o velmi různé kmeny a rozlišné lidi. A když to budeme porovnávat s Izraelem, tak je třeba říci, že je neporovnatelně více Židů, kteří žijí mimo Izrael, než v něm.