Rozhovor s Václavem Cílkem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý. 

Trendem posledních měsíců a let je investování peněz do diamantů. Co si o tom myslíte vy jako profesionál, geolog. Je diamant opravdu taková vzácnost, nebo jen nafouknuté nic?

Kamarád, který nedávno přemýšlel, do čeho má investovat peníze, se na mě obrátil s tím, že by rád investoval do certifikovaného diamantu, a já jsem nevěděl, co mu k tomu říct.  Osobně nemám diamanty moc rád, protože to je jeden z těch kamenů, se kterými je spjato hodně utrpení. Radši bych investoval do koupě půdy a malého traktůrku.

Vysvětlete tedy, co máte proti diamantům…

Většina diamantů byla nebo je De Beers, jižní Afrika nebo střední Afrika. Podobně jako se občanské války platily vším možným, zlatem a podobně, platily se i diamanty. S diamanty je pro mě tedy svázána neprůhledná cenová politika, kdy je diamantové bohatství v rukách několika málo lidí. Zároveň na diamantu jako na málokterém kamenu spočívá ne snad prokletí, to je silné slovo, ale to, že se pro diamanty vraždí, bojuje se o ně, svrhávají se režimy, povstalci nakupují zbraně za pašované diamanty…

Začíná rok 2012, kdy má být konec světa. Jste na to připraven?

Konec světa už pravděpodobně byl. Například pro Řeky konec světa nastal někdy třeba před rokem. Jsou konceptuální světy, světy myšlenkové – my tomu říkáme, že svět už nikdy nebude, jako byl dřív. Byl konceptuální svět Sovětského svazu, ten zmizel, byť z něj mnoho přežilo. Koncem světa v tomto případě bych rozuměl zásadní transformaci. Problémů je hodně na mnoha úrovních – politické, ekonomické, komodity, energie, potraviny, eroze půdy a takto by šlo pokračovat, a my se ocitáme na dalším z rozcestí západní civilizace. Ta prožívá podobné rozcestí každých zhruba sto let, ve 20. století minimálně dvakrát po první a druhé světové válce.

Rozcestí ale neznamená konec. Mě zajímá ten konec, který je předpovězen na rok 2012, kdy všechno zhasne, všichni zemřeme a skončí to.

Takhle to nebude. To, co teď vidíme, jsou ty rozpadavé tendence, ale když mluvíte s mnoha mladými lidmi nebo když jste v malých městečkách, tak zároveň vnímáte velkou sílu toho, co se rodí, toho, co se proměňuje. Myslím, že si žijeme nad poměry, že těch posledních šedesát let je nejvíc anomálních v celé historii lidstva. A tohle anomální období, svět jak jsme ho znali, končí a dochází k transformaci.

Trochu se bojím, že řeknete, že svoboda, kterou jsme získali, že to bylo špatně.

Ne, to neřeknu. Svoboda je nakonec to jediné, co nám zůstane a musí zůstat. Podle jedné z amerických bezpečnostních analýz, poměrně důvěryhodných, v roce 2013 až 2014 má dojít k rozsáhlým nepokojům asi ve větší části Evropy. Pravděpodobně to bude způsobeno tím, že státy v roce 2012 budou mít nižší výběry daní, takže budou nuceny k dalším radikálním škrtům. Poroste nezaměstnanost, možná ceny energií a potravin, možná bude nějaká inflace a skoro určitě na nás stát uvalí další a další poplatky. Nůžky se zužují jednak v tom smyslu, že si za peníze – i kdyby mzda byla stále stejná – koupíme méně, víc zaplatíme za to, co musíme zaplatit, a k tomu na nás stát ještě uvrhne další věci.

Bez ohledu na to, kdo nám bude vládnout?

Je to jako v Egyptě – bez ohledu na to, kdo vládne v Egyptě, nedá potraviny sto milionům lidí v té výši, v jaké by je potřebovali.

Důsledek svobody je například i to, že každé malé městečko je zastavěno supermarkety a všude kvete globalizace… Jaké jsou další plody svobody?

To je démonický aspekt svobody, jak o tom mluvil Špidlík, to znamená svoboda bez zodpovědnosti, svoboda pro vás bez ohledu na ostatní. Ale jak bude probíhat další revoluce: Jednoho dne ráno odejdou lidi do práce a mezitím se něco stane. A revolucionáři, kteří ještě dopoledne nevěděli, že jsou revolucionáři, začnou být mobily nebo e-maily svoláváni na určité místo, kde dojde k nějaké provokaci, která se malinko násilně zvrhne, a režim příliš přitlačí na pilu. Takto podobně to probíhalo ve Španělsku, na Wall Street a zejména v Egyptě. Policie dneska nemá šanci podchytit revoluční skupiny, ony pravděpodobně ani neexistují nebo jsou to anarchisti a ti nebudou mít velkého následování. Takže dojde k demonstraci, která bude pokojná, ale budou tam dvě procenta radikálů nebo provokatérů, kteří to zvrhnou. To je normální scénář.

Co ale není normální, je to, že tam bude policista s kamerou, a protože jsou všichni na Facebooku, tak během dvaceti sekund vyhodnotí vaši identitu a během dalších dvaceti sekund udělá stromeček vztahů. Je obtížné být dneska revolucionářem. Za komunismu bylo možné režimu utéct, schovat se, ale v okamžiku, kdy podáváte daňové přiznání elektronicky, nebo když máte kartu a peníze vám chodí na účet, neunikne ani myš.

Jsme tedy odsouzeni ke svobodě, protože nebude-li tady svoboda, bude velká nesvoboda. Elektronická média mohou ukázat zuby, nejenom já z toho mám obavy. V době míru a rozvoje je to úžasná věc, ale v okamžiku, kdy se toho zmocní režim pevné ruky – který si budou lidi víceméně přát, protože za cenu určitého násilí nastolí stabilitu – tak pomocí elektronických médií jste velmi snadno kontrolovatelný.

Zmínil jsem se o supermarketech a jejich rozšiřování, co by se podle vašeho názoru mělo regulovat, kontrolovat?

Jednoduchý, dobře nastavený zákon stačí. Třeba v Rakousku existuje zákon, podle kterého když postavíte sklad na půdě nejvyšší bonity, platíte tak velké daně, že se vám to dlouhodobě nevyplatí. Tento jednoduchý, řekl bych průzračný, krystalický zákon vede k tomu, že samotní developeři se vyhýbají stavění na nejlepších půdách. Nebo obdoba holandského zákona – když chcete postavit třeba novou průmyslovou zónu, musíte doložit, že to nemůžete postavit v intravilánu obce nebo na starém brownfieldu. To u nás není.

Z vašich úst jsem právě zaslechl, že v Rakousku existuje zákon o tom, že mohou ve vesnici přibýt pouze dvě stavby během jednoho roku. Myslíte, že něco takového je v Čechách vůbec možné v příštích deseti patnácti letech, v době, kdy vznikají satelitní městečka?

Ony už moc nevznikají.  To je ale zase v našem myšlení. Kdybyste zjistil, jak tvrdě je regulováno třeba Švýcarsko, země všech ekonomických svobod, jak moc je regulována řada věcí v Americe. My tady žijeme trochu v chaotické, démonické svobodě, a je to proto, že bohatší lidé, kteří mají víc možností, mají de facto víc svobody. Vytváří se tady prostor pro nerovnost a o tom, že si to nechají Češi líbit, už bylo napsáno mnoho, ale není to tak úplně pravda. Češi jsou národ, který si pamatuje. Všichni říkají – u nás ve Francii, u nás v Anglii už by dávno lidi vyšli do ulic, vy tady jen sedíte a nadáváte. Ale to je jen posunutá oblast, kdy dojde k hysterii, propuknutí nějaké formy protestu nebo násilí.