Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rozbor lidského života, individuálního i pospolitého, ukazuje obrovskou sílu morální motivace v životě lidí. Potřebu morálního zdůvodnění každého jednání a nemožnost, aby člověk, pokud zůstává člověkem, se z oblasti morálky vyloučil. Historická proměnlivost a také ráz i míra začleněnosti toho kterého jedince do jednotlivých kolektivů jsou ovšem z mnoha příčin různé a proměnlivé. Proto nacházíme v jednotlivých etapách našeho vývoje velmi různé formy a nesčetné případy vzájemných konfliktů lidí, jimž svědomí velelo jednat zcela protichůdně.

"My nemáme sebemenší úmysl vracet dějiny zpět. Rušit naše dávné a legitimně parlamentem schválené právní akty," Prohlásil v únoru roku 1995 tehdejší prezident ČR Václav Havel, "které navíc dávno překryla historie celými vrstvami aktů jiných, rozpoutávat nové vichřice v oblasti vlastnických vztahů a uvolňovat tím vším cestu běsům minulosti."

Možná šlo v případě Václava Havla o politickou naivitu, možná o nekompetentnost, neboť již v raně postsametovém čase mnozí zainteresovaní začali v naší zemi skloňovat ve všech pádech slovo restituce. A tak místo původně zamýšlené rychlé nápravy některých majetkových křivd došlo k odstartování procesu, který již řadu let zaměstnává stovky právníků, úředníků, soudců, volených orgánů a veřejných činitelů, ale také památkářů, galeristů, muzejníků, novinářů a v neposlední řadě kriminalistů. Náprava jedněch domnělých majetkových křivd totiž způsobila řadu křivd nových, a to nejen majetkových.

Naše republika podala prst a jistý okruh majetku chtivých osob vytušil, že konečně přišla ta pravá chvíle chytit mnohem, mnohem víc, než celou ruku. Česká republika ve snaze, prokázat svou demokratickou tvář tak přistoupila na ohromné majetkoví přesuny takřka bez pravidel. Často šlo o zcela bezostyšné rozkrádání a tunelování hodnot, vytvořených poctivou prací poválečných generací. A byly to i účelové a hrubé nátlakové kampaně, co vždy umožňovalo zavírat ústa kritikům těchto nehorázných praktik.

Ano, někteří z vás jste aktivně pomáhali vytvářet atmosféru nenávisti a nesnášenlivosti, ve které byli či jsou na základě kompilací polopravd a lží do nekonečna donucováni, lustrováni a skandalizováni mnozí občané jen pro své někdejší nebo současné názory či politické přesvědčení. Je až neuvěřitelné, kolik majetkuchtivosti a podlosti se dá zakrýt pláštíkem údajné nápravy tzv. komunistických křivd. Ne, vůbec se nedivím tomu, že jsme dnes svědky a účastníky ekonomické a společenské krize i chronického úpadku toho, co podle ústavy má být demokracie. A netajím se ani tím, že demokracii, která nedává občanům možnost ovlivňovat důležitá rozhodnutí vlády o samé existenci státu a národa, považuji za podvodný systém.