„Zvažovala jsem to dlouho, ale už to nechci odkládat. Tento týden to asi oficiálně ohlásím. Půjdu do toho, protože na mě v tomto ohledu tlačí dost lidí. Osobně bych do toho nešla, neboť na té funkci nevidím nic moc úžasného. Ale je pravda, že jsem spousty věcí nedělala, protože jsem sama chtěla, ale proto, že mě k tomu vyzývali ostatní a vehementně na tom trvali,“ řekla ParlamentnímListům.cz Táňa Fischerová s tím, že jde pro ni o hozenou rukavici a chce ukázat lidem, že i politiku lze dělat slušně. Po nedávném ohlášení prezidentské kandidatury od europoslankyně za KDU – ČSL Zuzany Roithové a ekonoma Vladimíra Dlouhého jde o další osobnost, která rozšíří už tak dlouhou řadu uchazečů o prezidentský úřad.

• SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

Sežeňte hlasy a jdu do toho!

A kteří lidé ji do prezidentské kampaně tlačí? „Jde o lidi, co mi píší maily, dopisy a vyzývají mě k tomu na různých debatách. Jde hlavně o lidi zespoda, kteří vědí, že nebudu dělat kampaň a řekla jsem jim, že jestli seženou padesát tisíc podpisů, tak do toho půjdu. Když je neseženou, vadit mi to nebude. Já jsem k tomu zaujala, jak vidíte, hodně volný postoj, protože si myslím, že to tak má být,“ doplnila Táňa Fischerová s tím, že člověk by se neměl sám nominovat, ale měl by spíše vyslyšet hlasy občanů.

Herečka Fischerová byla vždy známa jako přítel zesnulého exprezidenta a humanisty Václava Havla. „On byl vždy respektován společností kvůli svým morálním kvalitám a každý ví, jak málo pravomocí prezident má. Prezident by měl působit hlavně jako morální autorita. V tom smyslu je pro mě Václav Havel člověkem, který mi byl velmi blízký,“ sdělila dál ParlamentnímListům.cz.

Žena na Hradě?

Česká společnost podle ní dozrává k tomu, že tvrdé mužské politiky už bylo dost. „Samozřejmě to ukáže až samotná volba. Něco jiného jsou proklamace a něco jiného realita,“ dodala. Nicméně sama přiznává, že už mezi ohlášenými kandidáty na prezidentské křeslo své polínko v ohni má. „Slíbila jsem podporu Zuzaně Roithové. Ta mi zavolala, známe se z politiky a vždy jsem si jí vážila, jako slušného člověka a slušné političky. Tenkrát jsem jí podporu dala, možná to má i na svých stránkách, ale s tím, že když se objeví kandidát občanské společnosti, tak budu podporovat jeho. Myslím si, že by do toho měl někdo takový jít už jen z principu,“ vysvětlila Fischerová. Podle ní je slušným člověkem mezi straníky i třeba Jiří Dientsbier. Má totiž školu otce, zdědil po něm občanskou statečnost a jeho politická kariéra je hodna úcty.

Na rozdíl od politologa Zdeňka Zbořila si nemyslí, že by křeslo na Hradě měl obsadit profesionální politik. „Není šťastné, když na Hradě sedí straník. Ukázalo se to mnohokrát jako chyba. Stále preferuji osobní statečnost, mravnost a bezúhonnost z minulosti. Proč by měl být prezident profesionálním politikem? Nejvíc mi vadí, že se dnes vůbec nemluví o mravnosti. Jakoby šlo o smetí. Přitom pro mě je to klíčová věc. Jsem tedy stále přesvědčená, že není šťastné, když v prezidentské funkci sedí člověk, který je vyhraněným politikem a stranicky se profiloval,“ podotkla.

Mravnost v politice není

Ohledně prezidentských milostí by se prý radila s odborníky a nejednala bezhlavě. Nejspíš by ale udělila částečnou amnestii. Vše by však dopředu rozvážila. Z dnešní politiky podle ní vymizela právě mravnost. „Není tam skoro žádná a o mravnosti se přestalo mluvit. Podle mě jde o deficit společnosti. Politikem se může stát každý, kdo projde stranickým sítem. Nikdo se ale neptá na osobnostní předpoklady. Je to chyba, že se vyžaduje spíše poslušnost než vlastní neotřelé názory a vize,“ zmínila pro ParlamentníListy.cz Táňa Fischerová. Její možná kandidatura do prezidentských voleb prý bude stát hlavně na podpisech občanů, než na hlasech poslanců či senátorů. Ale když se padesát tisíc podpisů pod její petici sežene, tak do toho půjde. Kampaň prý bude co nejmenší a stát v řádech desítek tisíc korun.

Táňa Fischerová studovala dva roky JAMU v Brně a pak nastoupila do Činoherního klubu v Praze. Po odchodu v roce 1973 hostovala v dalších divadlech. Natáčela s řadou významných režisérů, za všechny lze jmenovat Karla Kachyňu a Jaromíra Jireše. Moderovala adventní koncerty, při nichž se získaly nemalé prostředky na charitu. V letech 2002 až 2006 byla jako nezávislá poslankyní za Unii svobody, pak neúspěšně kandidovala za Hnutí Zelení do Senátu. Ve volbách roku 2010 do Poslanecké sněmovny jako kandidátka Klíčového hnutí také neuspěla. Je členkou mnoha občanských společností, nadací a hnutí. Například je signatářkou Iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ ProAlt.