První konference nesla název „Standard a nadstandard, nebo vymahatelný nárok na zdravotní služby?“ a pan exministr zdravotnictví Julínek hned v úvodu poznamenal, že by chtěl uvést věci ohledně tohoto pojmu na pravou míru podobně, jako to prováděl Saturnin s knihami pana továrníka. Založil k tomu think-thank z mladých odborníků a spolu s nimi se bude zamýšlet nad tím, jak naše zdravotnictví ozdravit.

Pan Julínek vzpomínal, že kdysi dávno považoval za důležitý návrh profesora ekonomie Roberta Holmana na zavedení osobních účtů předkládáný vládou Václava Klause v době, kdy byl presidentem ČLK MUDr. Bohuslav Svoboda. Pak se prý objevil mladík Tomáš Macháček, který oponoval Holmanův návrh, a tvrdil, že účty musejí být vedeny ve spojení se zdravotním pojištěním. Zdůvodňoval to tím, že profesor znající hrudník nezná ekonomiku zdravotního pojištění a lidi ho přesto vezmou jako autoritu. Novináři, kteří nevědí, že hlavní odborníci na zdravotnictví jsou ekonomové, presentují proto pouze odborníky typu pana profesora na hrudník a vzniká zmatení pojmů, jehož výsledkem jsou bludy. On sám prý tento názor pana Macháčka v té době nechápal a snažil se najít odborníky, aby mu pomohli vyřešit tento problém. Za své činnosti na ministerstvu zdravotnictví postupně pochopil, že rebel Macháček měl pravdu. Zdravotnictví se musí řešit za spojení lékařských odborníků s ekonomy a navíc i právníky. Pak spolu s nimi vytvořil a opublikoval koncept zdravotní reformy. Nestačil ale prosadit reformu do praxe dřív, než padla Topolánkova vláda.

Ani dnes, přestože je mimo vysokou politiku, mu není zdravotnictví lhostejné. Nepatří k defétistům, kteří tvrdí, že je jedno, co se přijme, protože se problémy zdravotnictví stejně nedají vyřešit. Ví, že dají. Ale na tvorbě či změně tak složitého systému se musejí účastnit nejen zdravotní, ale i další moderní specialisté, přičemž dominuje jejich vzdělání ekonomické, v pojistné matematice, specializace v IT, v medicínském právu a sociologické. Toto se v žádném jiném systému neděje v takové míře, a proto je to tak složité. Posledním impulsem, aby se začal opět věnovat zdravotní politice systematicky, byla nabídka ředitele eStat europoslance Edvarda Kožušníka na pořádání jeho konferencí o zdravotní politice.

Odborníci na zdravotnictví, právo a ekonomii musejí nalézt společnou řeč

Aby si odborníci na právo, ekonomiku a zdravotnictví rozuměli, je podle něj nutné nejdříve nalét společnou řeč. Všichni musejí rozumět terminologii těch druhých, aby věděli, o čem mluví. Medicínská terminologie se musí odrazit i v právu a ekonomii. „ARTHRITIDA není totéž co ARTHRÓZA. Lékaři vědí, že pro každou z těchto chorob platí jiná diagnóza, ale neodborníci to pletou,“ pousmál se pan Julínek. Naopak lékaři zase nerozumějí ekonomickým a právnickým termínům. Nastávají pak matení pojmů. Ve světě se již ustálila mezinárodně respektovaná anglosaská terminologie, která se v ČR užívá jen zřídka. Přitom je důležitá pro porozumění v debatě o nastavení provádění zdravotního pojištění. Osvojení mezinárodní terminologie event. vytvoření slovníčku je velký úkol pro MZ i jeho think-tank eStatu.

Například jen slovo „standard“ je velmi nepřesným vyjádřením nároku pojištěnce na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Termín „nárok“ zase vyznívá obecně a zatím se neujal. Termín „benefit package“ je pro odbornou debatu ideální, mezinárodně sdílený a stálo by za to pro něj hledat český korelát. A to není nic proti terminologickému nihilismu, kdy na půdě eStatu prezentoval možnosti zavedení „nominálního pojistného“ v ČR. Debata o tomto nástroji se rozeběhla také díky inspiracím v holandském zdravotním systému. Bohužel i na půdě MZ a seminářích, byl tento, pro mnohé nový fenomén zkomolen na „nominální pojištění“, což je nesmysl. Svědčí to o naprosté ignoranci terminologie a neznalosti problému.