Vaše církev odmítla peníze za církevní restituce. Proč jste se takto rozhodli?

Naše církev patřila v 50. letech mezi ty, které chtěl komunistický režim totálně rozvrátit. Zřejmě i proto, že patříme do celosvětové rodiny baptistů, a vztahy církve se Západem byly pro komunisty nebezpečné. Velká část našich kazatelů byla tenkrát odsouzena k mnoha letům vězení. Přes všechny historicky způsobené křivdy se většině baptistů nyní zdála výše finanční náhrady státu příliš vysoká vzhledem k opravdu zabavenému majetku.

Jde o částku 227 milionů korun. Nebudou vám tyto prostředky po odluce státu a církví chybět na platy duchovních a další výdaje?

Odmítli jsme tzv. finanční náhradu od státu. Příspěvek státu na podporu činnosti církve, který má být vyplácen ve snižující se míře ještě 17 let, jsme neodmítli. Některé místní sbory i tento příspěvek odmítají, jiné ho přijímají, ale celkově můžeme říct, že většinu svých nákladů si všechny sbory hradí samy.

Nebylo by rozumnější smlouvu o finančním odškodnění podepsat a peníze využít například k charitativním účelům, než je nechat státu, který, mnohdy, hospodaří všelijak?

V posledních měsících jsme vážně uvažovali o použití této částky právě na aktivity církve směrem ven. Tedy ne na provoz, ale na sociální projekty. Nakonec jsme na sjezdu delegátů sborů (nejvyšší orgán naší jednoty) finanční odškodnění odmítli jako celek. Pro některé členy bylo toto rozhodnutí zklamáním. Možná, že k tomuto rozhodnutí přispělo i to, že jsme se v poslední době dostali do nebývalého zájmu médií, protože ještě letos v lednu toto rozhodnutí nebylo tak jednoznačné.

Před pár dny rozhodnutí nepřijmout tyto peníze potvrdil sjezd vaší církve v Chebu, kde se někteří delegáti vyjadřovali v tom smyslu, že tato částka je příliš vysoká. Jak vnímáte celkovou sumu 134 miliard, kterou stát církvím vydá? Jde také o přemrštěné číslo?

Žádná částka nenahradí zmařené životy kazatelů, kněžích či jednotlivých věřících. Ani nemůže zahojit zranění na duších postižených rodin. Tady pomůže jen odpuštění z Boží milosti. Na druhou stranu jsem rád za snahu státu konečně vrátit to, co bylo ukradeno. Celkovou sumu nedokážu příliš posoudit, rozumím tomu tak, že je výsledkem dlouhodobých jednání různých komisí a odborníků.

Měly se podle vás i některé další církve vzdát restitucí?

To je plně v jejich kompetenci a rozhodně bych zde nechtěl být soudcem postojů nebo motivů druhých bratří a sester.