Proč se od vás vedení KSČM začalo odvracet?

Nemohu o tom spekulovat, žádnou oficiální správu nemám. V každém případě mi řada článků, které jsem poslal do listu Haló noviny, nevyšla. To je fakt, z něhož vycházím. Rozhodně nikdo nemá radost z toho, že jsem předmětem negativní kampaně médií. Jen se mohu dohadovat, proč v zemi, kde jsou lidé jako Roman Janoušek, Ivo Rittig, kde padla vláda a na povrch se dostává řada kauz spojených se špičkovými představiteli státu, zrovna některá média tak ráda propírají mě. Nic příjemného mě v této chvíli nenapadá. Osobně si myslím, že volební výsledek KSČM neohrožuji.

Vysvětlil jste to předsedovi strany Vojtěchu Filipovi?

Byl jsem na výkonném výboru, abych to vysvětlil. Mluvil jsem o kauze kolem onoho nizozemského novináře, také o záležitosti kolem Muzea dělnického hnutí a na svých webových stránkách jsem umístil dokumenty, které se toho týkají. Domnívám se, že počátkem všech těchto problémů byly mé dluhy, které vznikly částečně mou důvěřivostí k mým takzvaným přátelům. Na druhou stranu byly také způsobeny tím, že jsem se osobně podílel na financování volební kampaně do evropských voleb. Dluhy vznikly totiž z velké části i proto.

Nicméně je pravda, že už jsou vaše dluhy zahlazeny?

V médiích o tom zprávy už byly zveřejněny a v podstatě se dá říci, že je tato kauza ukončena.

Proč si tedy myslíte, že jste takovým terčem negativní kampaně?

Byl jsem totiž celá léta člověkem, na něhož nic neměli. Léta jsem v české politice fungoval jako ten, jemuž nikdo nemohl upřít ani kvalifikaci, ani kompetentnost. Když byl tak veřejností vnímán opoziční politik, bylo to třeba změnit.

V deníku Právo vyšel článek: Ransdorf naletěl spolužákovi na kšeft s padělanými obrazy. Co vás na něm tak irituje, vždyť jste v něm také dostal prostor k vyjádření?

Autor to celé překroutil. S Právem mám velmi negativní zkušenosti a poté, co v listu došlo k personální proměně, ubylo i korektnosti. Patrik Biskup ode mě dostal informaci, že jsem byl seznámen se záležitostí nepřímo. Nikdy jsem neviděl žádný obraz fyzicky, nebyl jsem informován o rozsahu sbírky a legendě kolem šlechtice Slivariche von Heldenburg. Ani jsem nezaplatil milionovou zálohu, jak píše. Zaplatil jsem nějaké posudky. Pan Jiří Včelař Kotas se odvolával na to, že jsem jeho spolužák, takže vždy vyinkasoval nějaké peníze a stal se mým velmi výrazným dlužníkem. To by ale nezapadalo do obrazu, který měl být vytvořen. Vytvořilo se tedy povědomí, že jsem debil, který snadno naletí nějakému podvodníkovi, takže jsem i pro politiku nepoužitelný. Tak to asi bylo i zamýšleno. Nejsem historik umění, a jestliže se oborníci vyjádřili pro pravost některých obrazů, neměl jsem pochybnosti. Je pravda, že ani neznám detailní okolnosti celého případu.