Škoda, že si z totality pamatuje jen nedostatek tropického ovoce. Na ostnaté dráty na hranicích, cenzuru v médiích, buzeraci na pracovištích, inteligenci v kotelnách a hlupáky v čele strany a státu zřejmě zapomněl. Stýská se mu po dobách, kdy byt, dítě na vysokou školu nebo výjezdní doložku na cestu do zahraničí mohli dostat jen vyvolení a za odlišný názor se zavíralo do vězení?

Na to, jestli ve společnosti skutečně přibývá lidí, kteří by svobodu slova, shromažďování i pohybu rádi vyměnili za jistotu zaměstnání, se ParlamentníListy.cz zeptali šéfa agentury pro výzkum veřejného mínění STEM, sociologa Jana Hartla.

Dohánějí nás dvacetileté problémy

„Myslím, že to není tak hrozné, jak se o tom hovoří,“ vyvrací názor, že by si Češi přáli návrat do dob totality, sociolog Jan Hartl. Nejde prý o to, že by se lidé vraceli v myšlenkách ke komunismu, spíš nás dohánějí problémy, které s sebou vláčíme dvacet let. Připouští, že lidé jsou dnes velmi nespokojeni, ale není to nostalgií po minulém režimu. „Podílí se na tom víc věcí, lidé vzpomínají na dobu, když byli mladí, svěží a plní elánu, a současně mají pocit, že dnes nejsou dobře současnými politickými elitami dobře reprezentováni,“ řekl. Lidé si podle něj připadají odstrčení, rozčarování a rozmrzelí tím, jak politika vypadá. „Když k tomu ještě připočteme ohrožení sociálních jistot, na kterých lidem vadí spíš to, že se s nimi nikdo nebaví, protože třeba výše sociálních dávek je veřejnosti předkládána jako záležitost jakýchsi expertů. Veřejnost je z toho vyloučena, politici jim dávají najevo, ať se neptají, že jim dají vědět, až bude rozhodnuto. A to je způsob, který lidem vadí. A zloba a rozčarování z takového jednání politické elity se pak projeví v tom, že lidé ve zkratce řeknou, že za bolševika to bylo lepší,“ vysvětlil sociolog.