Záminkou jim bylo zejména udělení milosti paní Anně Benešové, zakladatelce a ředitelce Metropolitní univerzity Praha, pravomocně odsouzené Městským soudem v Praze k podmíněnému trestu za  porušování povinnosti při správě cizího majetku,  jímž měla univerzitě způsobit škodu promíjením školného ve výši 6.166.000,- Kč. (zde: http://www.scribd.com/doc/81961464/Rozsudek-Anna-Benešova ). Rozlehl se povyk, zahrnující podezírání pana prezidenta z korupčního a klientelistického jednání a staronovou písničku o nutnosti oklestit prezidentovu pravomoc  kontrasignací. V tom ryku zaniklo docela rozumné prezidentovou vysvětlení, uveřejněné 17. února 2012 agenturou Mediafax (zde: http://www.mediafax.cz/domaci/4010247-Klaus-Anna-Benesova-byla-jiz-potrestana-dostatecne ) stejně jako nestranné a v podstatě kladné vyjádření Jana Kouckého na ePortálu ze dne  23.února 2012 (zde: http://eportal.parlamentnilisty.cz/PrintArticle/4371-klausovy-milosti-v-rezii-rudeho-prava.aspx ). Je pravda, že původní kusé oficiální vysvětlení bylo mírně řečeno nešikovné, ale představa, že je osobně formuloval pan prezident, je zřejmě vzdálena skutečnosti stejně jako navazující rozumování o obmyslnosti, které se měl dopustit jeho pozdější úpravou.

Pozornosti unikla zmínka, že univerzita se nepřipojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, čili že zmíněné peníze jako ztrátu nepociťuje, a téměř polovina ztráty šla ve prospěch desítek tělesně postižených, studujících v rámci programu „Škola bez bariér“ (zde: http://www.mup.cz/cz/o-univerzite/skola-bez-barier.html ) Na pozadí současného boje studentů státních vysokých škol proti zavedení školného je rozsudek svým způsobem absurdní. Na jedné straně bezplatné studium ve státních školách za peníze daňových poplatníků je pravidlem, na druhé straně promíjení školného soukromoprávním subjektem, který prominuté peníze nepostrádá, je trestné a stát se patrně cítí poškozen za nepoškozeného, který o jeho péči nežádal. Je ovšem otázka, zda tříčlený senát, jehož předseda a další člen jsou bývalí komunisté a soudci protiprávního režimu, byl způsobilý rozlišit mezi státním a soukromým majetkem.

Ve spršce kamenování, která se snesla na pana prezidenta, se znova přemílaly staré známé argumenty, jako udělení milostí čtyřem lidem z okolí Františka Mrázka či milost pro Zdeňka Kratochvíla, a z nich vyvozené blábolení o „podivných milostech“ Václava Klause. Když jsem po jednom z vážených psavců žádal důkazy, sdělil mi, že objeví-li se opakovaně nějaké tvrzení v médiích, které nikdo nenapadne u soudu, stává se součástí veřejného prostoru a novináři mají právo s ním zacházet jako s ověřenou informací. To je ovšem sofistikovaně přeformulovaný geniálně jednoduchý výrok válečného zločince Josepha Goebellse.

Protože znám osobně některé z „podivně omilostněných“ a jejich trestní spisy, troufám si tvrdit, že při poctivém přístupu k faktům by se beztak skromný počet „podivných milostí“ značně scvrkl.   

Zvykli jsme si již, že do pana prezidenta při nejrůznějších příležitostech kopou stále stejní jaloví mluvkové v Poslanecké sněmovně a nájemní zlolajníci v médiích. Současné mediální běsnění ale přineslo překvapivou novinku: vystoupení prvostupňového  žalobce případu, státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 Marka Bodláka, který napadl pana prezidenta velmi ostře dne 16. února 2012 v Lidových novinách (zde: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kritika-Klausovy-milosti-To-muzeme-soudy-zrusit-at-rozhoduje-Hrad-223142) a v Událostech, komentářích ČT (zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/212411000370216/). Zapomněl při tom informovat veřejnost, že z palety trestných činů, kvůli nimž paní Annu Benešovou po vazebním stíhání zažaloval, sítem soudního řízení prošel jen jeden.