"Nestydím se za nic, co jsem v té době dělal. Měl jsem smůlu, že jsem se narodil v roce 1960 a stal se součástí osmdesátých let a normalizace. Přitom jsem nedělal budovatelský songy, ale písničky o přátelství, o lásce, o tom, že chceme žít nonstop. Mají úspěch i dneska, to nemá s režimem nic společného," říká Michal David na otázku MF Dnes, proč si ho většina lidí spojuje s Husákovou generací.

Ačkoli se objevují hlasy, že jeho hudba režim do jisté míry ospravedlňovala, i David musel chodit před schvalovací komise. "Všechny písničky, které jste chtěla natočit a vydat, procházely kolečkem posudků, seděl tam básník a textař Václav Hons a ten ty texty cenzuroval. A hodně nám jich vrátil - i když třeba písnička Třetí galaxie, kde zpívám o smogu a ekologické katastrofě, mu unikla," vysvětluje autorce rozhovoru David.

Nikdy nevstoupil do komunistické strany, z Pionýru ho vyhodili

"Vždycky jsem byl trochu sólista. Z Pionýru mě hned vyhodili a do Svazu mládeže jsem se už vůbec nedostal. Z Pionýru mě vyhodili, protože jsme někde stáli, měli pionýrské šátky a mně to připadalo hrozně blbý. A tak jsem jedné holčičce, co přede mnou stála, na ten šátek namaloval dámský přirození. Oni mě pak za to vyhodili a byl jsem takzvanej pionýrskej štátskripl, prostě nepoužitelný," vzpomíná David.

"Abych řekl pravdu, mám totální okno do svých osmi let. Možná je to tak lepší. Až do těch osmi let, kdy jsem s mámou odcestoval do Itálie, mám střípky vzpomínek," vysvětluje, proč nemůže říct, jak si z dětsví pamatuje tátu, který byl režimem odsouzen k jednomu roku vězení poté, co se pokusil emigrovat. Později se mu přece jen podařilo utéct na Západ.

O emigraci prý nepřemýšlel

David prý nikdy o emigraci vážně neuvažoval. "Když to bylo těžký, já měl v Praze mámu, dědečka, babičku... Nedovedu si představit, že bych je všechny opustil," vysvětluje, proč nevyužil otcovy nabídky, který mu nabízel útočiště ve Švýcarsku, kde se usadil s novou rodinou po rozvodu s Davidovou matkou.

Davidova matka odjela v osmašedesátém do angažmá v Itálii, syna nechala v dětském domově. "Máma musela už někdy v únoru '68 do angažmá, a tak mě tady na chvíli nechala v jednom dětském domově. S ní mě nepustili," vypráví David. "Máma mě neodložila, protože jsem ji nebavil. Tehdy to pro ni byla jediná možnost: buďto pracovat a vydělávat, anebo nic nemít a být chudá, takže se to takhle pořešilo. Potom mi říkala, že kdyby mě do té Itálie brzy nedostala, tak by se vrátila. Nakonec v září přijela, podepsala místopřísežné prohlášení, že nemíní emigrovat, a odvezla si mě. A pak ty dva roky v Itálii, to bylo skvělý dětství," uzavírá tuto kapitolu svého života David.

Zvonil klíči na Václaváku

Ačkoli si prý spousta lidí myslí, že kvůli revoluci přestal hrát, Michal David říká, že hrát přestal už deset měsíců předtím. "Začal jsem se věnovat studiový činnosti. Postavil jsem si studio, moc jsem nejezdil a kapelu Allegro jsem předal Heleně Vondráčkový," komentuje tehdejší situaci David. Na Václaváku byl prý i s klíči. "Já to vnímal, akorát se to pak otočilo proti mně a odnesl jsem to za celou naši branži. Ale nikomu nic nevyčítám, na nikoho se nezlobím, asi to tak mělo být a asi jsem si to měl v životě prožít." Kdyby to s muzikou dál nešlo, živil by se prý David v nějaké PR agentuře. "Vždycky máte plán B a já musel živit rodinu, takže jsem počítal, že když nevyjde muzika, budu dělat něco jiného," uzavírá pro MF Dnes muzikant Michal David.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.