V současném návrhu zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi Dvořák spatřuje celou řadu problémů. „Není vůbec jasné, o jaký majetek se jedná, což je úplně základní věc. Nepřihlíží se ani k pozemkovým reformám, které tady probíhaly a díky komunistickému režimu nebyly dokončeny. Takže když se mluví o nějakém návratu do původního stavu, měla by být řeč o záměru pozemkové reformy z roku 1947,“ uvádí.

• SLEDUJEME téma: Miliardy pro církve

„To by ale už Katolická církev neměla nárok na tak rozsáhlé pozemky, jak to uplatňují teď, skončili by asi u 5 125 hektarů, což byly většinou farní a kostelní zahrady a parky. Těch 180 tisíc hektarů lesů a půdy, co uplatňují, je naprostý nesmysl,“ odsuzuje nároky církví v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Církev prý nároky na majetky neustále navyšuje. „Třeba jistý pan Bouček, lesník z Vysočiny vypočítal, že církev neustále zvyšuje nároky na počty hektarů pozemků, které jí nikdy nepatřily. To jsou základní věci, které jsou v samotné koncepci zákona špatně. Problém je také v tom, že se neustále mluví o restitucích. Tohle ale žádné restituce nejsou, ten zákon má charakter darovací,“ pokračuje dokumentarista.

Co by ukradeno, má být vráceno? Prý to je propaganda

Ten v tom vidí snahu církve získat co nejvíc státního majetku. „Vždycky tomu bylo tak, že nárok u restitucí musel vždy vznášet restituent, tedy dokázat, že mu to patřilo. U církví je to obráceně. Jde o velký pokus o zcizení státního majetku obřího rozsahu. Názvem restituce se pouze zamlžuje, že jde o dar,“ má jasno Dvořák.

„Kardinál Vlk dlouhá léta říkal, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. To je jen další taková propagandistická floskule, která se nezakládá na faktech. Jde jen a pouze o získání majetku v hodnotě mnoha desítek miliard plus ještě finanční náhrada a to je v době finanční krize, kdy je spousta lidí pod hranicí bídy, nemravné,“ míní.

Podle něho tu nikdy nebyla žádná diskuse o tom, jak se tyto věci řešily jinde ve světě. „Zabavení církevního majetku není žádný bolševický vynález, ale to s sebou přinesly demokratické revoluce. Když se zbavovaly feudálů, zbavily se také nadvlády církví a na to bychom neměli zapomínat. Jsme republika, žádné mocnářství,“ konstatoval pro redakci ParlamentníchListů.cz Václav Dvořák, který byl jedním ze tří signatářů otevřeného dopisu papeži Benediktu XVI. právě ve věci tzv. církevních restitucí.

Vládní polici jezdí do Vatikánu častěji, než komunisti do Moskvy

„Za povšimnutí také stojí, že politici současné koalice jezdí do Vatikánu častěji, než jezdili komunističtí papaláši za minulého režimu do Moskvy. Navíc je třeba si uvědomit, že Vatikán je cizí stát a my bychom tedy vydali majetek v rozsahu asi jednoho procenta našeho území cizí mocnosti. To je směšné samo o sobě,“ je přesvědčen režisér, mimo jiné autor dokumentu Uloupené Kosovo.

Majetek prý církvi nikdy nepatřil, ale byl jen pod její správou. Třeba za Rakouska-Uherska když chtěla fara něco prodat, musela se zeptat správního orgánu nebo správní soudu, bylo-li to ve větším měřítku. Hraniční hodnota byla tehdy sto zlatých, tedy cca 200 korun za první republiky a s vyšším majetkem církev volně disponovat nemohla, musela o to žádat. Z toho je podle Dvořákových slov vidět, že to nebyl majetek církevní, ale státní, který měla pouze církev svěřena pro určité úkoly.

Problém pak podle něho je, že i sociální demokraté jako opozice říkají, aby byl vydán majetek, avšak bez finanční náhrady. „Ale jakýpak majetek, když to není jejich. Spousta z toho je navíc české kulturní dědictví a stát by se o to musel starat i nadále a církev by si z těch ušetřených peněz pak platila třeba nějakou kampaň proti prezervativům v Africe a další absurdity,“ pokračuje v nekompromisní kritice tzv. církevních restitucí.

Církve se soudit nechtějí. Vědí, že by neuspěly

Jak však řešit onen judikát Ústavního soudu, který zákonodárcům nařizuje zákon schválit, jinak pak hrozí vleklé soudy? „My jsme s paní Procházkovou ve sněmovně pořádali seminář, kde se všichni odborníci, hlavně z pražské Právnické fakulty UK shodli, že se zaprvé nejedná o církevní majetek a za další, že kdyby se o to církev začala soudit, prohraje to stejně tak, jako ve sporu o katedrálu sv. Víta. A zde je evidentní, že kdyby církev chtěla, už se dávno soudí. Oni velmi dobře vědí, že to je velmi diskutabilní. Třeba kardinál Tomášek po tom prvním darování majetku řekl, že církev už nic víc nechce. Po jeho smrti začal kardinál Vlk vznášet velké nároky a za Tošovského vlády dostali výčtovým zákonem dva tisíce objektů. Dostali majetek, který jim nikdy před tím nepatřil, a teď chtějí mnohem víc,“ má jasno Dvořák.

„Takzvaný blokační paragraf, který zakazuje obcím disponovat s tím majetkem, který církvi údajně patřil, měl být dávno odstraněn, není to nic jiného než vydírání obcí a hra, aby vzniklo mínění nakloněné k tomu daru majetku církvím s vidinou, že pak bude možné s tím nakládat. Parlament už to měl dávno zrušit a nechat obce dýchat,“ soudí. Kvůli blokaci majetku totiž nesčetné množství objektů chátrá a nikdo s nimi nesmí plánovat. Blokace se týká ale i územního plánovaní.

Tímto zákonem se vracíme do 15. století

Příklady ze zahraničí jsou podle dokumentaristy Dvořáka jasné. „Ve Francii církev nemá žádný majetek a ty objekty má pouze v pronájmu za symbolické částky jednoho franku na kupříkladu devadesát devět let. Němci si peníze na své církve vybírají sami a stát pouze dotuje speciálně třeba věci, jako je oprava památek. Okolo sebe máme vzory, ale my to prostě musíme řešit tak, že se vracíme do 15. století. Tímto zákonem se fakticky vracíme před husitské války, kdy církev byla největším vlastníkem pozemků a nemovitostí,“ obává se.

Vláda však argumentuje, že současně se schválením majetkového narovnání přestane církve dále dotovat. Jak potom vyřešit tohle? „Podívejte, třeba katolíkům ubývají věřící a to velmi rychle. V roce 1951, v době nejtěžšího stalinského teroru, se ke katolické církvi hlásilo přes osm milionů lidí. Po čtyřiceti letech komunismu v roce 1991 se ke katolíkům hlásily čtyři miliony a při posledním sčítání loni už pouze milion a sto tisíc. Oni za dvacet let demokratické společnosti přišli skoro o stejný počet, jako za čtyřicet let komunismu, což mluví o tom, že církev dělá něco velmi špatně,“ domnívá se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA

Neprotestujeme proti věřícím, ale proti rozežraným hodnostářům

„Celé to současné financování církví je špatně. Ač rapidně ubývá věřících, je tu čím dál více duchovních. Třeba když na Slovensku nebo v Polsku mají nadvýrobu farářů, tak je pošlou sem. Domnívám se, že bychom to měli řešit jako v Německu. Věřící si budou platit svoji církev a stát bude přispívat na údržbu kulturních památek,“ říká Dvořák a podivuje se také nad tím, jak může o „ukradený“ majetek žádat třeba Apoštolská církev, která byla v ČR registrována až v roce 1989. A není prý jediná. „Co jim mohl kdo ukrást, když před tím neexistovaly?“ kroutí hlavou.

Václav Dvořák, který v odporu tzv. církevním restitucím úzce spolupracuje se spisovatelkou Lenkou Procházkovou na závěr zdůrazňuje, že protest není v žádném případě mířen proti věřícím.

„Paní Procházková sama je autorkou románu o Ježíši Kristu a myslím, že sama je věřící. To znamená, že my k těm lidem máme blízko, ale rozumíme, jak jsou ti věřící církví manipulováni. Není to nic proti náboženství, nic proti věřícím, ale je to pouze proti rozežrané církevní vrchnosti, která má představu, že když se vrátí do středověku, bude to pro nás a pro společnost to nejlepší,“ uzavřel tvrdou kritikou církevních představitelů Dvořák v rozhovoru pro server ParlamentníListy.cz