Ministerstvo například stále trvá na slučování Národního divadla se Státní operou. Nemá přitom žádnou analýzu, jaké to přinese výhody, nebo naopak problémy. „To uvidíme za rok, za dva,“ říká k tomu náměstek ministryně kultury Martin Sankot, který je všeobecně považován za hlavní motor všech procesů, které pod ministerským dohledem probíhají.

Že by slučování, které zahájilo již předchozí vedení ministerstva, zastavili, však odmítá. „To by podle nás vyvolalo větší chaos, zmatek, negativa, než to nechat v tomto stavu,“ vysvětluje Sankot. Bývalé vedení podle něj zjevně nebylo schopné transformaci dokončit, takže muselo skončit. Jeho odvolání bylo příčinou slavného „procesového“ televizního vystoupení ministryně Aleny Hanákové.

Sami zainteresovaní umělci uznávají, že proces slučování může být přínosný. Jeho provedení je však prý neuvěřitelně špatné. „Je smutné, že transformaci české opery dělají lidé, kteří kultuře ani trochu nerozumějí. Zaráží mě neodbornost celého procesu. A to, že nikdo za zmatek nenese odpovědnost,“ říká k tomu tajemník Unie orchestrálních hudebníků Jindřich Ptáček. A přisadil si i bývalý ministr Jiří Besser: „Kdybych transformaci dělal já, udělám ji tak, že všichni budou spokojeni,“ myslí si.

Dalším překvapivým krokem bylo ve středu odvolání šéfa Národní galerie Vladimíra Rösela. Donedávna přitom ministryně Hanáková vehementně popírala, že by se k takovému kroku chystala. „Měl celou řadu příležitostí, aby prokázal svou kvalifikaci. Ukázalo se, že tato kvalifikace je velmi omezená,“ řekla k tomu ministryně nyní.