Pojďme se na tento problém podívat od samého začátku:

Peníze jsou zavedeným směnným prostředkem v obchodním procesu a základem fungování zmíněného procesu je předpoklad, že se jich průběžně tiskne takové množství, jež odpovídá vytvořené hmotné produkci, tedy množství výrobků či služeb, které se posléze za peníze vzájemně směňují.

Základním kamenem pro vyváženou bezkonfliktní ekonomiku je reálná fyzická protihodnota ke každé bankovce nebo minci.  Hlídacím psem tohoto vyváženého procesu mají být nezávislé centrální národní banky. Centrální banka tedy určuje, jaké množství peněz nechá natisknout a tyto peněžní prostředky posléze půjčuje komerčním bankám za relativně nízký úrok, kterýmžto krokem již začínají vznikat další peníze, jež jsou ve své podstatě vytvořeny z ničeho a nemají žádný reálný základ spojený s výrobním materiálním procesem. Jsou to inflační peníze.

Komerční banky nakládají s půjčenými prostředky stejným způsobem, ale s uplatněním vyšších progresivnějších úroků. Úrok je v podstatě nekrytá měna a je jednou z hlavních příčin a spouštěčem nekontrolovatelné inflace. Tento proces se dá vzhledem k jeho charakteru pojmenovat jako celosvětový podvod, neboť vzniklá inflace nepřetržitě okrádá každého, kdo peníze jako směnný prostředek používá. Kdo je šetřivý, je okrádán více, než ten, který nevlastní žádnou hotovost. Inflace je tudíž skrytá daň, která ale není součástí našich daňových zákonů a občan ji tak odvádí proti své vůli a v rozporu s naším právním řádem, Listinou základních práv a svobod, ústavou ČR, ale hlavně se jedná o útok vedený proti přirozené lidské důvěřivosti. Jakých obludných rozměrů ve svém důsledku nabývá tento proces je patrné například na ceně nafty. Před 25 lety nám na zakoupení jednoho litru nafty stačila jedna jediná koruna, dnes nás stejný litr stojí bezmála 40 Kč.

Jak tento podvod funguje:

Na podrobný popis celé historie procesu vzniku bankovnictví a s ním spojeným úrokem (lichvou) není v tomto článku dostatek prostoru, a tak se pojďme pustit do popisu současnosti. Vzhledem k tomu, že dnes jsou v oběhu pouhá 3% hotovosti a téměř všechny transakce se odehrávají prostřednictvím elektronických bankovních převodů, disponují banky gigantickou ekonomickou mocí a finančním potenciálem. Banky jsou soukromým podnikatelským subjektem zaměřeným na zisk, tudíž je jejich cílem půjčovat v co největší míře úročené peníze. Zcela ovládají peněžní toky ekonomikou, neboť disponují 97% veškerých peněz.  Aby naplnily své podnikatelské cíle, tedy generování zisku, je jejich hlavním zájmem vytvářet nedostatek tak, aby společnost- jednotlivci, firmy i státy- byla nucena si na svoji činnost peníze od bank půjčit. Jak geniálně jednoduché. Z tohoto poznání je zřejmé, že banky záměrně vytváří (a není to pro ně žádný problém) nedostatek peněz tím, že spekulativně odkloní peněžní toky z výrobního procesu, třeba pro obchody na burze a ze vzniklé vyšší poptávky po úvěrech (neboť firmy, a následně i občané, mají potřebu trvalé spotřeby) posléze profitují. Bohužel, čím více úroků banky vyprodukují, tím větší je inflace. Součet obou dvou popsaných škodlivých procesů je roven současnému stavu, ve kterém se naše společnost nachází. Pokud k tomu ještě přidáme tisk ničím nekrytých peněz, které centrální banky všech zemí, tu Evropské unie nevyjímaje, tisknou jak o závod, v domnění, že vyrovnají uměle vytvořený deficit, je zřejmé, k čemu se celosvětová ekonomika neodvratitelně blíží.

Cílem je vysoká zadluženost

Zadluženost téměř všech zemí světa je tak vysoká, že cesta z tohoto začarovaného kruhu ven je takřka nemožná, neboť kdyby se nakrásně všechny dluhy splatily, nezbyly by v oběhu   již žádné peníze. A to je základní problém, kterému naše společnost v současnosti čelí. Tento v podstatě nelegální úrokový systém se snaží o nepřetržitý přesun bohatství od jednotlivců do rukou bankovních korporací. Paradoxem je, že samotné banky tento úporný vydřidušský systém čas od času přeženou a rozpůjčují tolik, že gigantickou inflační zátěž již není schopna společnost unést a lidé i firmy zbankrotují, což přivodí i pád zainteresovaných a nenažraných bank. Poté se na scéně objeví hodný stát řízený zkorumpovanými politiky, který je většinou také giganticky zadlužen u stejných bank jako celá společnost, a nalije do krachujících bank státní peníze, tedy peníze nás všech, údajně z důvodu udržení bankovní rovnováhy a zamezení možných negativních sociálních dopadů.  (Pravý důvod je, že se obávají, že by následkem možných občanských nepokojů mohli přijít o svá koryta). Státy si potřebné peníze na tuto absurditu nejčastěji zajišťují vydáváním státních dluhopisů, které skoupí, světe div se, z valné většiny opět banky a bohužel i někteří důvěřiví, nic netušící, občané. Tento podvodný a veskrze nelegální systém půjčování neexistujících peněz, založený na tzv. částečných rezervách, kdy banky nemají povinnost držet stoprocentní krytí vkladů, ale jen pár nepatrných procent, je ve své podstatě podvodem, který se dá přirovnat k novodobému otroctví. Úrok se dá pojmenovat jako nelegálně získané peníze, neboť nemá nic společného s pravou podstatou emise peněz (vydáním peněz do oběhu), přesto, že touto emisí v podstatě jsou.