Bývalý polistopadový československý i český prezident Václav Havel zemřel ve věku pětasedmdesáti let. Skonal ve spánku na své chalupě na Hrádečku na Trutnovsku v přítomnosti své ženy Dagmar. Jeho ostatky budou do zítřka vystaveny v bývalém kostele sv. Anny Pražská křižovatka v centru Prahy, pak ve Vladislavském sále Pražského hradu. Přátelé Václava Havla vzpomínají hlavně na jeho dobrotivou povahu.

Hodný člověk Havel

„Nejslavnější český občan všech dob. Havel je, ať živý, nebo mrtvý, největší státník, kterého tahle země za posledních padesát let měla. Já ho znala z disentu. K tomu jeho vzestupu až na prezidenta přispěly vědomosti, zásadovost, formulační schopnost, politická neúplatnost i povaha. Za poslední tři až čtyři měsíce mě na ulici oslovilo mnoho lidí a všichni do jednoho se ptali, jak se má Havel. Pošťačka, kadeřnice, taxikáři a ostatní. Někteří jasně řekli, že je hodný člověk, a že ho mají rádi. A o kterém politikovi se tohle dá říct,“ vysvětluje Petruška Šustrová, která byla v roce 1985 jednou ze tří mluvčích Charty 77.

„Vždyť on mluvil slušně i s těma estébákama. Trvalo to několik schůzek, než pochopili, že s nimi fakt nechce spolupracovat. Vždy jim to zdvořile říkal. Mysleli si, že ho ukecají, ale on z nich neměl strach, takže se jim to nikdy nepovedlo,“ pokračuje Šustrová.

Vše k tématu skon Václava Havla

Nastavoval zrcadlo malosti

„Jsme hluboce a osobně zasaženi zprávou o smrti prezidenta Václava Havla. Opustila nás osobnost, jejíž odvaha ukazovala cestu ke svobodě a která inspirovala lidi čelící nespravedlnosti po celé zeměkouli. Dokázal, že i přes pochybnosti o sobě samém může člověk měnit svět. Václav Havel dlouhodobě a do posledních chvil věnoval úsilí ochraně lidské důstojnosti, budoucnosti naší civilizace i péči o ohroženou krajinu,“ sdělil předseda Strany zelených Ondřej Liška, jehož Havel podporoval.

„Česká společnost nedokázala vždy docenit naléhavost výzev Václava Havla k otevření naší identity, k aktivnější roli Česka v Evropě a ve světě, k hlubšímu prožívání občanské sounáležitosti. Bez povýšenosti nastavoval zrcadlo malosti, zosobňoval české evropanství. Jeho odchod nově burcuje všechny, kdo tyto jeho myšlenky sdílejí, neboť se ocitají opět v ohrožení. Upřímnou soustrast všem jeho blízkým,“ doplnil.

Olga z něj udělala mimořádného člověka

„Je mi smutno. Na druhou stranu ho budu mít vždy v sobě a přes mé výhrady ho budu bránit. I když zůstal tím stejným Václavem, lidi jako jsem já opustil už dříve. Tím, že se začal kamarádit s Čalfama a Bakalama, se dostal do jiné dimenze. Bylo to jeho nezadatelným právem, ale vliv na to měl fakt, že jeho předchozí životní družka a skvělý člověk mému srdci blízký zemřela a vystřídala ji jiná bytost, která mému srdci blízká není. Nicméně si ji vzal a respektuji to,“ podotýká zakladatel Spolku Šalamoun John Bok.

Když exprezident Václav Havel nyní zemřel, Bok prý vzpomíná hlavně právě na jeho první manželku Olgu. „Nemyslím na paní Veškrnovou, nějaké ptáky, Čalfy, Bakaly, ale myslím na Olgu. Úžasný obraz je ve sběrném dokumentu Občan V. H. Olga umřela. Václav stojí za oknem Hradu a kouká se na první nádvoří, na frontu lidí, co skládají poslední hold Olze a tam je vidět, jak je ztracený a opuštěný. Ten obraz si budu pamatovat do posledního dne svého života, pokud budu myslet na Václava nebo na Olgu. Uplyne čas, kdy všichni zapomenou na paní Verškrnovou a zbude jen Václav a Olga,“ dodává s tím, že nebýt Olgy, nebylo by Václava Havla takového, jaký byl. Ona ho prý zvedla z měšťácké pozice do postu mimořádného člověka.

Novináři, běžte do prdele

„Vy novináři si především vyližte prdel. Na svojí držku si můžu bejt zlej jak chci. Už tady novináři byli, tak jsem jim řekl, ať jdou do prdele. Jsem marod, je mi blbě, nemůžu sedět ani stát, takže mi vlezte na hrb,“ obořil se na redaktora ParlamentníchListů.cz herec a Havlův kamarád Pavel Landovský. Naposled spolupracovali na filmu Odcházení, kde hrál Lanďák kočího.

Václav Havel se narodil 5. října 1936. Proslavil se divadelními hrami Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). Na konci šedesátých let se snažil prosadit demokratizaci společnosti, po potlačení reforem a sovětské invazi do Československa mu tehdejší režim zakázal publikovat. Stal se výrazným kritikem normalizační vlády, obráncem politických vězňů a spoluzakladatelem občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. Kvůli své opoziční činnosti byl komunistickým režimem vězněn. V období Sametové revoluce byl jedním ze spoluzakladatelů Občanského fóra a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 poprvé zvolen prezidentem Československa. Naposledy vystoupil na veřejnosti před týdnem při návštěvě tibetského duchovního dalajlámy v Praze.