Problémy kyperských bank, nefungující bankomaty a posléze vydávání minimálních hotovostí na pobočkách připomnělo, že finanční instituce je nutno vnímat i jako peněžní průchoďák, v němž zůstává jen minimum částek, které tam vkladatelé uloží. „Neexistuje země, kde by banky automaticky nepočítaly s tím, že si majitelé účtů nepřijdou ve větším počtu vybrat své peníze,“ uvádí v komentáři pro Hospodářské noviny Ladislav Tajovský z Národohospodářské fakulty VŠE.

V té souvislosti připomíná, že peníze v bankách reálně pojištěné nejsou. „Prostředky určené k případné výplatě v českém Fondu pojištění vkladů zdaleka nestačí ani na sanaci vkladů jedné z velkých domácích bank. Vrcholnou absurditou modelu pojištění vkladů zrozeného v poslední finanční krizi pak jsou dvě čísla: 100 procent vkladu do 100 tisíc eur, což je zhruba 2,5 milionu korun,“ konstatuje Ladislav Tajovský.

Mít peníze v bance je pohodlné a vklady rostou už i v Řecku

Považuje jen za otázku času a základního ekonomického povědomí, kdy si střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna. „Při současných, nižších než minimálních, úrokových sazbách neexistuje, kromě pohodlí při placení kartou, jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A čímže jsou dnes kryty naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel,“ upozorňuje Ladislav Tajovský.

„Nemyslím si, že by si Češi začali vklady nějak houfně vybírat. Vždyť podle posledních zpráv za únor vzrostly vklady i v řeckých bankách. A řecké banky jsou po Kypru asi nejohroženější v Evropě a přesto střadatelé postupně peníze do bank zase vrací. To znamená, že i v té velice ohrožené ekonomice je pro lidi lepší, aby v bankách něco měli, aby se jim lépe platilo a fungovalo, než tam nemít nic,“ zavrhuje pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová, ředitelka analytické a konzultační společnosti Next Finance, úvahu o ataku českých střadatelů na místní banky.

Představa, že si boháč schovává peníze doma, je úsměvná

„Souhlasím s tím, že hlavním argumentem, proč máme prostředky ve finančních institucích, je platební styk. Ale je třeba vkladatele vidět nejen jako jednotlivce a drobné střadatele, ale také jako velké podniky a nefinanční korporace, u nichž je potřeba platebního styku zásadní. Představa, že značné prostředky bohatých lidí jsou schovávány doma, je v tuto chvíli spíš úsměvná,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelna ČSOB.

„Pohybujeme se v době, kdy bezhotovostní platební styk je pohodlným standardem a není žádný velký důvod v systémech, které jsou zdravé, jako je ten náš, aby tomu bylo v budoucnu nějak jinak. Situace na Kypru se vyhrotila, protože tam byl nezdravý bankovní sektor, který měl špatně zainvestováno a v určitou chvíli neměl dostatek kapitálu a neměl ani odkud ho získat. Nakonec to dopadlo i na obyčejné depozitory,“ vysvětluje Jan Bureš.

V žebříčku rizikovosti patří české banky v EU mezi nejbezpečnější

Přestože se v Evropě zvýšilo riziko, bylo by prý hysterické tvrdit, že v českých bankách peníze nejsou bezpečné. „Kdybychom si srovnali evropské banky podle rizikovosti, tak české banky budou se slovenskými figurovat až úplně na spodních příčkách, jsou jedny z nejbezpečnějších. Před námi bude naprosto drtivá většina bank v Evropské unii a na předních místech budou třeba i francouzské nebo italské banky, tedy velké ekonomiky, od kterých by to třeba ne každý čekal, že patří mezi méně bezpečné,“ podotýká analytička Markéta Šichtařová.

U finančních institucí je hodně individuální, kolik peněz v hotovosti mají k dispozici. „Velké banky to mají nastaveno hodně vysoko, s poměrně solidním polštářem likvidity, ale něco takového jako na Kypru u nás prakticky vůbec nehrozí. Naopak problémy v zemích, kde jsou nezdravé finanční systémy, mohou vést k tomu, že zdravé lokality, mezi něž patříme, budou profitovat na přílivu vkladů, nikoli že by jim hrozil nějaký odliv. To pokládám za něco z říše nějakých sci-fi příběhů, takže tomu nepřikládám reálnou váhu,“ tvrdí hlavní ekonom Poštovní spořitelny ČSOB Jan Bureš.

Od zrušení zlatého standardu je to o důvěře. K její ztrátě není u nás důvod

Střadatele by nemělo vystrašit ani to, že peníze nejsou kryty ničím jiným než důvěrou v emitenta. „To, že jsou kryty jen důvěrou, není stav, který by nastal teď. Je to záležitost, která trvá desetiletí na celém světě. Od té doby, co byl zrušený zlatý standard, tak to tak funguje. Riziko se nedá nikdy vyloučit, ale nezdá se mi, že by právě teď měly být české banky k diskusi. To si mohou říct v jiných zemích, třeba ve Slovinsku nebo v Itálii, ale myslím, že u nás ne,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová.