V posledních dnech jsme svědky téměř neznámého, nebo možná spíše už zapomenutého jevu, kterým je náhlé prudké zvýšení cen vajec. Všichni víme nebo bychom vědět měli, že takovéto velké výkyvy cen v normálně fungující tržní ekonomice neprobíhají – probíhají jen tam, kde do trhu nemístným způsobem zasahuje stát. Nemám sebemenších pochyb o tom, že je tomu tak i v tomto případě.

V úvodu jsem k adjektivu neznámý přidal slovo zapomenutý. Mám k tomu zapomínání jednu charakteristickou vzpomínku. Na jaře roku 1969 jsem studoval v USA a při večeři u jednoho amerického profesora astrofyziky, který plánoval přijet s rodinou a malými dětmi na dlouhodobý studijní pobyt do Prahy, jsem byl tázán, jak je daleko z Prahy na hranice Rakouska či Německa. Na můj nechápavý výraz v obličeji mi předložili den starý výtisk deníku The New York Times, kde byl otištěn malý článek s nadpisem „No Eggs in Prague“. Američan tomuto nadpisu logicky uvěří, a proto zkoumá, jak daleko je autem do prvního rakouského nebo německého města, kde by vajíčka pro děti mohli koupit.

Musel jsem použít složitý ekonomický výklad. Snažil jsem se jim vysvětlit, že to neznamená, že lidé v Praze vajíčka nemají nebo že vajíčka vůbec neseženou, ale že je to jeden z průvodních jevů totálně iracionální centrálně plánované ekonomiky, kdy se udělá nějaká chyba, něco se nezdaří, něco se zakáže (vědomě či nevědomě) a v důsledku toho dojde k nějaké dílčí poruše na trhu. Lidé samozřejmě rychle zareagují a vznikne panika. Když vajíčka mizí z obchodů, o to častěji lidé do obchodů chodí a vajíčka skupují. Výsledkem je, že jich většinou mají doma více, než kolik by jich měli normálně. Vajíčka skutečně v obchodech chybí nebo jsou hned ráno vyprodána. Navzdory tomu, že stát starostlivě vajíčka dováží z nějaké sousední země, trvá několik dní, možná týden nebo dva, než se situace stabilizuje.

Lidé, kteří mají rádi k snídani vajíčka, je ovšem v drtivé většině po celou tuto dobu k dispozici mají. Americký pan profesor fyziky, a zejména jeho manželka, toto všechno neuměli pochopit. (Několik dní před tím byl ve stejných novinách článek, že se v Praze v dopoledních hodinách zřítil rozestavěný dům, ale že nikdo nebyl zraněn, protože všichni dělníci seděli v sousední hospodě – ani to Američané nemohli pochopit.)

Jsem přesvědčen, že je náš dnešní vajíčkový problém velmi podobný. Pomohly k němu jistě i pár týdnů trvající mrazy, kdy slepice nenesly, ale hlavní příčinou skokového zvýšení cen vajíček byl opět zásah státu – v daném případě nadiktovaná minimální velikost klecí pro slepice, zákaz dovozů, monopol domácích výrobců, atd. Levice bude křičet, že je to selhání trhu, ale není. Je to selhání státu, ale kterého? Už tu není jen stát zvaný Česká republika, už je tu i druhý stát, v mnohém dominantní, zvaný Evropská unie. Tato nejasnost, toto „dvoustátí“, vede k tomu, že není jasná ani vládní zodpovědnost. Je-li trh regulován a uzavírán, je to ráj pro monopolní výrobce a obchodníky.

Když bude tentokrát levice křičet na stát, měla by si uvědomit, že svými výroky bude bojovat proti státu, který je u nás v rukách – zdráhám se říci pravice – snad spíše nelevice, ale ten dnes už důležitější stát, tedy EU, je v rukách levice permanentně, a z něj plyne nepřetržité pošlapávání trhu a proto i růst cen vajíček.

Václav Klaus

Vyšlo v LN

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.