Jak vnímají provozovatelé sázkových her politické souboje, které v souvislosti s přijímáním legislativy zdaňující novým způsobem hazard proběhly loni před Vánoci?

Samozřejmě velmi negativně. Je špatně, když se konkrétní obor podnikání stane předmětem politických hrátek. Ať už na úrovni centrální, což se stalo kvůli dodatku ke koaliční smlouvě, kdy Věci veřejné na základě podnětu poslance Novotného prosadily zdanění do loterního zákona, nebo na úrovni místní, kdy mají obce nově pravomoc regulovat všechny hry, přičemž i to se stává předmětem koaličně opozičních hrátek. Odnesou to loterní společnosti, jejichž legální podnikání je z jedné či druhé strany neustále atakováno.

Jsou to právě VV, které ústy poslance Josefa Novotného zdůrazňují, že loterní byznys se od normálního podnikání liší mimo jiné třeba ve způsobu zdanění...

Rozhodně není pravdou, že by loterní společnosti měly do konce loňského roku nižší odvodovou zátěž, než je tomu v jiných oblastech podnikání. Opak je pravdou. Provozovatelé měli pouze jinak konstruovány odvody. Šlo o odvod na státní dozor, správní poplatky, místní poplatky a veřejně prospěšné účely. Politická reprezentace však nyní rozhodla o tom, že loterní společnosti zatíží navíc klasickou daní z příjmů. K tomu všemu si loterní společnosti na rozdíl od ostatních firem nesmějí odečítat DPH. Vláda navíc nastolila takový systém, který prostředky dříve určené pro neziskový sektor přesměrovává do státního rozpočtu, resp. městům a obcím. Ve většině zemí je přitom výnos z loterií a sázkových her využit právě na financování neziskového sektoru. Stát sám sebe dostal do role subjektu přímo úměrně zainteresovaného na výsledcích z tohoto podnikání, které není společensky úplně pozitivně přijímáno. A to je špatně.

Máte už vypočítané dopady změn, které byly v loterní legislativě přijaty před Vánoci? Mám na mysli dopad na neziskový sektor.

Bylo velkou chybou, že nebyla alespoň rok uplatňována takzvaná Farského novela, která všem provozovatelům od 1. ledna mj. sjednotila odvody na veřejně prospěšné účely na dvacet procent a nastolila opatření k zajištění transparentnosti a kontrolovatelnosti těchto odvodů. Dříve než však tyto body v novele mohly nabýt účinnosti, byly nahrazeny zákonem o jednom inkasním místě. Senát v něm navíc změnil i původní poslaneckou předlohu, která zaručovala rozdělení přibližně šesti miliard korun mezi obce, neziskovky a sport. Do rozdělení, které vyhovovalo všem, ale bohužel vstoupily Věci Veřejné, kdy se pod rouškou zdanění prakticky zlikvidovalo financování neziskového sektoru, čímž si sice polepšily obce, ale významně si pohoršil stát na svých příjmech. Jestli toto bylo cílem, pak jde o smutný výsledek politických jednání a legislativní práce obecně. Kdyby se dal prostor poslaneckému řešení, nastala by rovnováha v příjmech státu, obcí, sportu i neziskového sektoru.

Odpůrci hazardu tvrdí, že stát při přidělování licencí provozovatelům videoloterních terminálů nerespektoval obecní vyhlášky a neudělal pro ochranu pravomoci obcí vůbec nic. Ministerstvo financí proti tomu tvrdí, že se snažilo masovému rozšíření zabránit stůj co stůj. Jaký je pohled na věc ze strany provozovatelů IVT?

Ministerstvo postupovalo vždy v souladu se zákonem. Až do loňského nálezu Ústavního soudu ve věci Chrastava se MF drželo litery zákona i posudků, které mělo k dispozici. V nich je jasně napsáno, že se regulují výherní hrací přístroje a to, co výherním hracím přístrojem není, obce regulovat nemohly. To, že ÚS přišel s překvapivým nálezem, kdy popřel několik let staré vlastní verdikty, které říkají, že k regulaci podnikání je třeba odkazů na zvláštní zákon, je věc jiná. Oni soudci totiž svým nálezem řekli, že k zajištění místních záležitostí veřejného pořádku obce speciální legislativu nepotřebují. To je velice převratné. Stejně jako snaha srovnávat nesrovnatelné, tedy videoloterní terminály a klasické mechanické výherní hrací přístroje.