Je to tečka za Klausovou érou i klíč, jak ji hodnotit a jak jí rozumět. Včera byla amnestie ještě korunována návrhem, aby stát za osvobozené podvodníky zaplatil náhradu škody jejich obětem.

Je to celé pobuřující nemravnost, která ukazuje, že současná praxe v České republice míří zcela mimo představy o demokracii a právním státě. Navíc jde o společný krok nejen prezidenta, ale také vlády, jejíž předseda Peter Nečas musel amnestii písemně schválit. Na věci nic nezmění ani to, že Nečasovi koaliční partneři tvrdí, že se o amnestii dozvěděli až z Klausova novoročního projevu. To je problém nefunkční koalice, ne občanů. Neobstojí ani překrucování ústavy, tak jak to předvádí ministr financí Kalousek. Ani tvrzení šéfa vládní legislativy, že premiér neměl kvůli ústavní tradici na vybranou. Protože měl!

Vše nasvědčuje tomu, že někteří představitelé naší země jsou nadále v područí mnohamiliardových majetků, jejichž v některých případech velmi pochybný původ amnestie ukázkově nasvítila jako divadelním reflektorem. Jsou obětí doktríny, podle které bohatství nemnohých přináší prosperitu celé zemi, a taky že hodnoty nevznikají z řádné práce, ale prostě a jen z peněz. Měli jsme žít v pohádkovém snu, že, když bude stát co nejmenší, daně co nejnižší a hra tržních sil co nejsvobodnější (laissez-faire), ráj se brzo dostaví. Ukázalo se však, že pravda je poněkud jiná. Ráj se dostavil, ale pouze pro ty vyvolené. Stát se pro ně v řadě případů stává dojnou krávou a přihrává jim kořist v podobě privatizací, dotací a předražených veřejných zakázek. Malý má být stát jen tam, kde chrání práva občanů. Nízké daně zajišťují, že policie a soudy se na pořádnou práci z nedostatku finančních zdrojů třeba na benzín ani nezmůžou. A ona svoboda, také vlastně platí hlavně pro pár oligarchů, kterým to tady jakoby všechno patří, přestože to vytvářely celé generace. Na trh zapomeňte, soutěž skončila. Krást se může, pokud patříte mezi vyvolené. Na ostatní číhá exekutor. Takový je vzkaz odcházející hlavy státu občanům. Takové je poselství amnestie.

Pokud se jí bráníme, tak ne proto, že bychom byli zaťatými politickými protivníky Václava Klause a organizovali nové “Sarajevo”, jak si to myslí pan prezident. Prostě nesouhlasíme s tím, aby naše společnost pokračovala touto nepřijatelnou cestou.

Stačí se podívat na pár čísel, aby bylo jasné, kam nás tato hradní ( i Topolánkova a Nečasova vládní) filozofie dostala. Od roku 2008 nevzrostl HDP ani o korunu, ale státní dluh stoupl o 650 miliard korun. Z čeho se to má zaplatit? Výběr daní pro státní rozpočet byl v loňském roce dokonce o 55 miliard korun menší než roku 2008.