Samozřejmě spěchá, protože to musí se svoji 115 stihnout, než skončí její čtyřleté zákonodárné řádění. Církevní restituce jsou takovou „velkou domů“ pro ty, kdo se radostně činí jako úspěšné likvidační komando našeho státu a církve se přidávají. Podvedli občany a založili zcela neprůstřelnou a nedemokratickou vládní koalici a církevní majetek se nyní hodí vrátit svým „sestrám“, které po staletí měly ve zvyku podvádět věřící a naivní občany. Když se zdráhali, byl vymyšlen zákon, inkvizice, vyvlastnění – zkrátka, pod mocí státní nebo církevní, se vesele kradlo a okrádalo. Že by „návrat k tradicím“?

Různá rozhodnutí vlády, kterou odmítá cca 80% občanů, včetně jejích „nových zákonů“, se odehrává v naprosto zkorumpovaném státě, plném zkorumpovaných politiků. Diletanti a nedoukové  rozhodují  o miliardách a miliardových majetcích, které  hodlají bezprecedentně darovat  bohatství chtivým církvím. To spíše napovídá, že můžeme očekávat další podvod  či tunel  prostřednictvím církevních restitucí.  Vláda nemá skutečný občanský mandát, aby rozdávala miliardy církvím, resp. Vatikánu. Pokud jde o množství a velikost církevního majetku – i to je sporné a nebylo nikdy dostupně pro občany zveřejněno. Další otázkou by měla být samotná morálnost těchto restitucí a to jak pro vládu a PS, tak pro samotné církve.

Lidé po staletí odmítají hromadění církevního bohatství a majetku zcela oprávněně. Vždy platilo – chudá církev – dobrá církev i z historického hlediska. Zcela jistě se pak lépe chudé kláštery věnovaly věcem duchovním, nikoli dobyvačně a obchodně světské honbě za majetkem a lépe byli pochopeni potřební, chudí a nemocní.  Nabytí majetku církvemi, zejména římskokatolickou, je velmi sporné, protože majetek získávala většinou násilím, konfiskací nebo vydíráním. Již Josef II. rušil kláštery, pokud nesloužily veřejnému zájmu a T.G. Masaryk dal mnohý majetek církvím pouze do pronájmu ve veřejném zájmu a ostatní, zejména půdu a lesy, k obhospodařování sedlákům a lesákům. Budovy sloužily jako školy, nemocnice nebo chudobince, pod menším či větším státním dohledem nebo kontrolou. Jak dnešní občané vůbec církve vnímají a budou vnímat, pokud se třesou na majetky, kdy je  navíc sporné, zda jim opravdu patří v rozsahu, jak  nedůvěryhodná vláda  zcela od boku, uvádí? Chybí dostatečné podklady a pokud jde o různé výpočty, vláda se velmi často mýlí.