„Informace, které se dostaly na veřejnost o dalším komunistobijcovi Tomáši Halíkovi, berou dech. Byl, nebo nebyl před listopadem 1989 pronásledován? Když sledujeme jeho předlistopadové curriculum vitae, tedy životní osudy, řekli bychom spíše, že patřil k vzorným občanům socialistického Československa, pevně stojícím 'za politikou KSČ'. Nebo ani to není pravda? Podle dokumentace, kterou si lze přečíst v Parlamentních listech a na 'netu', kolem pátera Halíka je všechno jinak,“ píše Kojzar.

Připomíná pak informace, které jsou o Halíkovi v Archivu bezpečnostních složek a o kterých informoval server PrvníZprávy.cz.

Halík v roce 1968 podle svého oficiálního prohlášení patřil mezi aktivní členy opozičního studentského hnutí. V posudku z roku 1972 se však píše: „Nepatřil k radikální skupině studentů. Postupně si vytvářel vztah k novému vedení strany, s jehož základním konsolidačním úsilím souhlasí.“

Zástupce vedoucího Brigády socialistické práce Halík za realizaci politiky KSČ

„Svědectvím o jeho pozitivním přístupu k tehdejší moci je to, že po krátkém působení ve zmíněném Chemopetrolu si ho vyhlédli v Institutu  pro výchovu vedoucích pracovníků Ministerstva průmyslu, nikoli tedy v pouhém Institutu Ministerstva průmyslu. Tady jako aktivní člen odborů, dokonce jako zástupce úsekového důvěrníka s tím, že tuto funkci perspektivně převezme, vstoupil do Brigády socialistické práce a stal se dokonce zástupcem jejího vedoucího,“ píše zkušený znalec komunistických poměrů Kojzar.

Halíkovo tehdejší hodnocení bylo: „...jmenovaný projevuje v pracovní a odborné oblasti angažovanost za realizaci politiky KSČ...“

Kojzar si dále všímá toho, že Halík odmítl podepsat Chartu 77, že absolvoval v NDR kurz pro instruktory socialistické psychologie výcviku, že nejen absolvoval dvouleté stranické vzdělávání (zkrácený VUML), že dokonce stranické vzdělávání, podle dokumentace, prý i zahajoval, že měl také další společenské funkce dokonce na úrovni vedení tamních odborů. V roce 1982 Halíkovi nabídla StB spolupráci, kterou však odmítl. Podle svého vyjádření zřejmě pod tímto vlivem opustil institut a odešel do psychiatrické léčebny.

Co se budoucí generace neměly dozvědět?

„Další dokumenty a materiály, které jsou zřejmě k dispozici v Ústavu pro studium totalitních režimů, však chybějí. Byly totiž už 6. prosince 1989 skartovány. Proč tak brzy? Co se budoucí generace neměly dozvědět? Možná právě ve výše uvedených informacích je důvod, proč pan Halík tak emotivně vystoupil proti změnám v ÚSTR. Možná. Zajímavější by ovšem bylo vědět, proč jeho spis byl skartován již počátkem prosince 1989, kdy ještě pravicové občanské komise či kdokoli jiný k dokumentaci StB neměly přístup. Od pana Halíka se odpověď těžko dozvíme, ale i tak leccos tehdejší postup napovídá,“ naznačuje Kojzar možnou Halíkovu spolupráci s StB.

Zajímavé je ovšem dodat, že Tomáš Halík byl společně s kardinálem Miloslavem Vlkem spolupracovníkem bývalého agenta StB a kněze Františka Holečka, který dostal za komunismu řadu lidí do vězení.

Halíkův a Vlkův spolupracovník Holeček byl agentem StB

Ze spisu, který je od roku 2006 veřejně k dispozici, jasně vyplývá, že ateista František Holeček, zvaný Čeřich či Juvan, pro StB pracoval přinejmenším do konce roku 1988, rozhodně však ještě v době krátce před přijetím kněžského svěcení (spis možno prohlédnout zde).

Po roce 1989 nastoupil František Holeček úspěšnou církevní kariéru, když byl jmenován do čela tzv. husovské komise, usilující o církevní rehabilitaci Jana Husa. Stal se blízkým spolupracovníkem kardinála Vlka a Křesťanské akademie, založené a vedené Tomášem Halíkem.

Sám Holeček se v listopadu 2007 na stránkách Christnet.cz věřícím omluvil, že ve Vatikánu působil jako agent československé komunistické rozvědky s tím, že se obrátil a svěřil se generální zpovědi. „Ve velké důvěře, lásce, oddanosti a účasti s vámi, milovaní spolubratři, vás prosím, přijměte mou kající a upřímnou omluvu za špatné skutky, které jsem učinil a kterými nyní církev trpí, odpusťte mi, a znovu mne prosím přijměte pro lásku, které nás učí náš Pán Ježíš Kristus. Svoji kající omluvu jsem veřejně učinil sám, aby církev nebyla vystavována útokům a netrpěla pro mé dřívější hříchy,“ uvedl Holeček.