To, že odchází pan Pospíšil, neznamená nic jiného, než že z vlády odchází emisar jednoho z mocenských klanů uvnitř ODS, klanu pana Jurečka. Přikládat tomu jakoukoli morální rovinu nemá smysl, protože v téhle partě je morálka absolutní popelka.

Co je největší problém české justice?

V každém případě je dobře, že Pospíšil, byť po neuvěřitelně dlouhé agónii, odchází. Jde totiž o to, že zásadním problémem české justice byli vždy ve své podstatě ministři spravedlnosti. Lidé malí, bez vize, svázaní s profesní lobby, lidé bez schopnosti nadhledu, pohledu na celek a bez vůle a touhy měnit systém k lepšímu.

Nemohu mít za zlé, že zákonodárci či jednotliví ministři se upínají k jednotlivostem, ke konkrétním zákonům a jejich prostřednictvím si slibují změny k lepšímu. Ministr spravedlnosti by ovšem měl mít pohled širší. A hlubší. Jednotlivé zákony jsou houby platné bez vymahatelnosti, bez odpovědnosti za jejich naplňování, bez sankcí a samozřejmě bez morálnosti celého justičního i vládního aparátu, bez etické, morální podstaty celé legislativy.

Navzdory mediálním mýtům, navzdory hlouposti, neschopnosti mnoha jiných ministrů spravedlnosti, je dnes už bývalý pan ministr Pospíšil vrcholem neschopnosti, hlouposti i všehoschopnosti v tom nejhorším slova smyslu. Systém práva už tak morálně slabý, vychýlený k nespravedlnosti, lámal a pokřivoval k absolutním zvěrstvům.

Nejsmutnější je, že právnické obci to zčásti vyhovuje, protože komplikované a špatné zákony přináší kauzy a byznys a ta část, která to vidí z většiny mlčí, aby ji zbylé stádo nevyvrhlo.

Pospíšil trumfl všechny kmotry

S plnou vážností prohlašuji, že Pospíšil nadělal více zla, než desítky Janoušků, Pitrů nebo Jurečků. Je právem každého byznysmena lobovat za svůj byznys. Je povinností ministra spravedlnosti bojovat za rovnováhu právního systému, za spravedlnost. Ano za spravedlnost, byť je to cíl právně neuchopitelný. Právo tu není pro zákon a paragrafy, ale jen a jedině pro dosažení maximální míry spravedlnosti.
To, že vládne korupce a kmotři je jednoznačně díky nefunkčnosti právního systému.

Navíc pan ministr Pospíšil už druhé funkční období usilovně prosazuje systémovou podporu zločinu.
Tak jako Klaus úmyslně ignoroval návrhy na pojistky proti tunelování fondů na počátku devadesátých let, tak stejně dnes Pospíšil vědomě Klausem a Kočárníkem později zavedené pojistky ruší a mění či se pokouší měnit ostatní zákony tak, aby šlo majetek ukrást a kradené zlegalizovat a zároveň, aby se ztížila možnost motivovat případné spolupachatele ke svědectví.