Vážená kolegyně, vážený kolego, současní a dnes už také bývalí členové Občanské demokratické strany, volení i nevolení představitelé, přátelé,

dovol(te) mi oslovit Tě(Vás) s naléhavou prosbou a současně výzvou, kterou chci reagovat na poslední vývoj v naší straně. Píši pořád ještě v naší, protože jsem stále členem, na rozdíl od řady našich kolegů, kteří už to vzdali. ODS je ohrožena. Je ohrožen tento, ve střední Evropě unikátní a těžce opakovatelný ; projekt liberálně-konzervativní strany hájící svobodu a kapitalismus. Je ohrožen námi samými. Velmi jsem váhal, zda se mám vůbec ozvat. Je pohodlnější mlčet...

Moje minulá odpovědnost za ODS, moje současná občanská odpovědnost za demokratický vývoj v této zemi a moje obava o budoucnost mě přinutila nemlčet. Mimo jiné i proto, že nesu za současný stav svůj podíl viny. Mírou vynucených kompromisů, personálně, vlastními chybami. Není mnoho lidí v ODS, kteří mají právo a zároveň povinnost se ozvat a svou autoritou apelovat na pozitivní změnu, musí to být ale všichni, současní i minulí členové ODS, kteří se musí poprat se stávající situací a onu změnu prosadit. Ne kvůli nám, ale kvůli lidem v této zemi, kvůli našim potomkům, kvůli zachování polistopadového demokratického vývoje.

Se stranami je to jako se státy. Jejich udržení je závislé na respektování ideálů, na kterých vznikly. ODS měla svou dlouhodobou misi, kterou v devadesátých letech definoval a reprezentoval především Václav Klaus. ODS měla své přirozené voliče na úrovni 25-40%, které oslovovala svou nabídkou. ODS byla značkou se zárukou kvalitního pravicového programu, své Modré šance. ODS dnes opustila svou misi, ztratila a ztrácí voliče, nic nenabízí, nemá srozumitelný program, nehájí ani svobodu, ani kapitalismus.

Kdo v zájmu pozice opouští obranu svobody, nezaslouží si ani pozici, ani svobodu. V lepším případě míří do opozice, v horším do nesvobody. Kdo naskakuje na lacinou kritiku kapitalismu a bludy o selhání trhu, ten si nezaslouží označení pravicový. Proto nám nikdo už nerozumí, ani my sami sobě. Reformní rétorika pouze zastírá bezradnost, odevzdanost a účelovost. Loď se potápí a na palubě se pořád tančí. Každý den dobrý.

Má výzva je jasná. Prosím vás a vyzývám vás! Probuďme se a zastavme ten pád. Jsme to dlužni sami sobě, našim voličům, všem občanům naší země. Není, jak se někdy říká „za pět minut dvanáct“, je „pět minut po dvanácté“.Dejme šanci slušným členům zůstat a těm, co už odešli, se vrátit. Opakovaně zdůrazňuji, mou osobní ambicí není se někam vracet, můj čas v politice už vypršel. Mou ambicí je někde zůstat, nestydět se za to, nestydět se za nás, realizovat a obhajovat v praxi naši politiku. Jaká je dnes vlastně ta „naše“ politika?

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.