Sám režisér nového prezidenta Miloše Zemana stabilně vychvaluje. Tvrdí o něm, že se bude snažit nastolit vládu práva, slušnosti a spravedlnosti. „Lidi uvidí, že pan prezident Zeman za nimi stojí a bojuje v jejich prospěch, nebo se alespoň snaží bojovat proti těm ředitelům, zkorumpovaným tam nahoře,“ věří režisér.

„Určitě je slušnější a upřímnější než ti, kteří se schovávají za krásná slůvka,“ prohlásil v rozhovoru pro MF DNES na adresu kritiků prezidentova svérázu. A posléze konkrétně dodává: „Určitě si myslím, že je slušnější, než například pan Kalousek.“

Pak potvrdil svůj dřívější výrok, že současná vláda je nejasociálnější od druhé světové války. Na překvapený dotaz redaktorky Barbory Tachecí pak myšlenku rozvedl, že komunistické vlády byly „určitě“ lepší.

Zavírání lidí pro jejich názory se podle něj děje i dnes. „Když řeknete, že nesouhlasíte se šéfem, tak letíte. Oni Vás mohou vyhodit z práce bez udání důvodu. Jako kluk z vesnice Vám řeknu, že když vidím, kam se lidé touhle politikou dostali, tak za starýho režimu nebylo všechno špatný,“ prohlašuje.

Námitku, že špatná byla samotná nesvobodná podstata režimu, rezolutně odmítl: „Dneska máte svobodu, můžete říct, že císař pán je vůl, ale chcípnete hlady.“ Když mu na to Tachecí namítla, že v tom případě byl celkem fajn chlapík i Hitler, který v Německu minimalizoval nezaměstnanost, Troška nepolemizoval.

„Ano, to máte pravdu. Postavil Německo na nohy. Ale nesmíte to brát globálně - máte tady třeba osm věcí, z nichž čtyři jsou zavrženíhodné, ale určité věci pro svůj národ udělal dobře - dal jim najíst, postavil je na nohy,“ řekl Troška. Pak se dlouze zamyslel po námitce, že jakákoliv z těchto dobrot je bezpředmětná, pokud Vám režim vezme život, načež vše uzavřel: „Jestli si myslíte, že je to tak úžasný, ta svoboda, tak Vám to brát nebudu. Já si to ale nemyslím.“    

Barbora Tachecí v tradičním přiloženém sloupku „jejíma očima“ poznamenala, že  „své myšlenky o nepotřebnosti lidské svobody pronášel naprosto vážně a bez známky pochybností.“ Zoufale prý čekala, kdy se režisér svým charakteristickým způsobem rozesměje a naznačí, že se jednalo o vtip. Jenže Zdeněk Troška podle všeho svá slova myslel naprosto vážně.