Rozhovor s Václavem Fischerem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý. 

Jak hodnotíte současnou politickou situaci v ČR?

Příliš jí nerozumím. Odešel jsem z komunistického Československa těsně po dvacítce a za chvíli mně bude šedesát. Českou politiku jsem nechápal jako dítě a mladý muž a nepodařilo se mně ji pochopit ani během mého krátkého hostování v ní před více než deseti lety. Za mé otevřené názory a postoje jsem byl tvrdě potrestán, a proto to raději nehodnotím.

Věříte, že ČR kráčí správným demokratickým směrem?

Nekráčí a nutně potřebuje obrodit.

Jaké pocity ve vás zanechalo vaše působení v ČR?

Velkou hořkost. Byl jsem tam, kde jsem se narodil a kam jsem přišel s touhou otevřít českým cestovatelům bránu do turistického světa, o vše okraden. Dokonce i o letadla. Nedůvěřuji české justici, která mě uvrhla do zmanipulovaného a protiprávního konkurzu a nechala mě o vše ožebračit. Samozřejmě se dále soudím, už dnes však tuším, že zřejmě budu muset projít dlouhou cestu až k mezinárodním soudům. O tom, že však nakonec uspěji v sebemenším nepochybuji. Pravda a právo jsou jednoznačně na mé straně.

Jaký je váš nejsilnější zážitek ze soudních sporů?

Jednoznačně vynesení rozsudku v kauze letadel v roce 2010. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, když jsem viděl soudce a slyšel ho číst rozsudek o tom, že nám - tedy naší hamburské společnosti - letadla nikdy nepatřila. Společník naší hamburské firmy se ptal, co říkají, a když jsem mu to přeložil, tak se nevěřícně optal: Jak nepatří? Vždyť jsou přeci naše, koupili jsme je a zaplatili za ně. A tak jsme se shodli v tom, že jsou zkrátka NAŠE a vždycky jimi budou a to až do jejich nebo našeho konce. Dnes sledujeme, jak létají v Africe, a u Nejvyššího soudu leží naše dovolání. Už dlouhé dva roky, jako by se dva sousedi soudili o jablka z větve zasahující na sousedův pozemek.

Co je hlavním problémem Česka?

Z mého pohledu to, že si každý může dělat, co chce. Když je někdo dostatečně bohatý a má své dlouhé prsty prorostlé do justice a politiky, může se klidně zmocnit vašeho majetku. Nejvíce však bolí, když vás okrade přítel. To se mně stalo s jednou známou pražskou majitelkou butiků zvučných značek, se kterou jsem po mém odchodu z CK Fischer provozoval hotel Ventana u Staroměstského náměstí. Hotel vytunelovala, vytlačila mě z něj a dodnes se zdráhá vrátit mně moje peníze. A tak se hosté Ventany stále přikrývají mými dekami a povlečením a snídají za pomoci mých příborů. To se stalo v době, kdy jsem byl velmi zranitelný a nedokázal jsem se bránit, to budu činit až teď. Samozřejmě se v kontextu miliard korun, o které jsem byl připraven, se jedná o pakatel. Je to ale pakatel, který vám ukradl bývalý přítel a s tím se já smířit nemohu.

Umíte s odstupem času pojmenovat, jakých zásadních chyb jste se dopustil?

Přišel jsem do České republiky jako úspěšný německý podnikatel s desítkami milionů německých marek, které jsem vložil do českých firem. Po několika letech jsem odešel o žebrácké holi - to kvůli své neutuchající hlouposti a naivitě. V Německu byla mou velkou předností schopnost obklopit se schopnými lidmi, rozeznat správně  jejich talent, začlenit je na nejvhodnější místo v rámci našich firemních struktur. To se mně v mé vlasti bohužel nepodařilo zopakovat. Navíc jsem jako magnet k sobě poutal lidi, kteří kasírovali různé provize třeba za inzerci nebo za výrobu modelů mé vlastní modní značky. Dnes mají z ničeho velké peníze a bydlí v krásných vilách. Na to jsem myslel, když jsem v Německu začínal již po několikáté znovu od nuly.