V rámci své novinářské profese jste se zabývala a stále se zabýváte řadou závažných kauz sahajících až do nejvyšších pater politiky. Jak vnímáte slova o boji proti korupci ze strany těch, kteří se jako zákonodárci prokazatelně podíleli na současném stavu?

Je skoro komické dívat se, jak se jeden přes druhého všichni, kdo mají na svědomí skandálně špatné zákony, které umožnily beztrestné vyrabování naší země, korupci sahající do nejvyšších pater, dnes tváří jako její spasitelé. Spoléhají, možná právem, na krátkou paměť národa. Třeba projeví ParlamentníListy.cz zájem a požádají mne, abych dala dohromady soupis toho, co se kolem nás od začátku let devadesátých prohnalo a zanechalo po sobě nepředstavitelnou spoušť. Kdybych měla uvést jen heslovitě seznam všech kauz, o kterých vím, že nebyly a asi už nikdy nebudou vyšetřeny a viníci potrestáni, vydalo by to na objemnou knihu, ale i tak by to byl jen zlomek, protože nevím zdaleka o všem.

Skandály se neřešily, jen se překrývaly dalšími. Nemluvím o násilné trestné činnosti, mluvím především o kauzách, na které jsme doplatili jako daňoví poplatníci všichni. Mluvím o stovkách miliard, které jsme už zaplatili a o dalších stovkách miliard, které ještě zaplatíme. Státní pokladna nemá jiný zdroj příjmu než to, co do ní my občané vložíme ze svých kapes. A bylo a je jen na reprezentaci státu, na vládách, ministrech, poslancích, senátorech, aby v zájmu nás občanů udělali všechno pro to, aby se nemohla beztrestně rabovat. Cokoli z ní zmizí, musíme zaplatit znovu, pořád nám nedochází, že si z našich kapes platíme i ty, kteří nám vládnou. Jsou tam z naší vůle a my je za to všechno, co dělají, platíme.

Odkdy k těmto machinacím dochází?

K machinacím s prostředky státu, tedy s našimi daněmi, dochází od začátku devadesátých let. A došlo k nim při tzv. privatizaci patrně každého státního podniku. Jako vzor správného podnikání byl dlouho předváděn Zdeněk Bakala. Když volal Václav Klaus po větším počtu Viktorů Kožených, možná ani netušil, kolik jich tady už máme! O Viktoru Koženém se psalo, že přišel do republiky s aktovkou a dvěma tisícovkami dolarů. Ale o tom, kde se v rukách dalších Kožených objevily prostředky, za které pořídili miliardové hodnoty, o tom se moc neví.

O Zdeňku Bakalovi se na jedné straně tvrdí, že přijel jako velmi bohatý muž už z Ameriky, ale jsou i lidé, kteří ho pamatují jednak na Hradě jako poradce Václava Havla a přítele Karla Schwarzenberga a také jako doprovod a tlumočníka poradců při přípravě privatizace Chemopetrolu Litvínov. O milionech nebo miliardách nikde ani zmínka. Dnes je jeden z nebohatších podnikatelů, kromě jiného prostřednictvím svých firem také vlastník bývalého státního podniku OKD.

Zkusme si připomenout například to, jak došlo k tomu, že se součástí majetku tehdy nově vzniklé akciové společnosti OKD stalo také 44 000 bytových jednotek?

No přece nedopatřením, jak jinak! V soupise majetku bývalého státního podniku totiž označil ten, kdo soupis připravoval, všech 44 tisíc bytů za byty služební, bez ohledu na to, že jejich obyvatelé na ně měli řádně vystavené dekrety, jako na kterékoli jiné státní nebo podnikové byty. Na tomto jediném „pochybení“ pak došlo k tomu, že se byty staly součástí podnikatelských aktivit nových vlastníků akcií OKD, a. s., stejně jako těžní věže a další vybavení dolů, potřebné pro těžbu. Obyvatelé bytů v té době, a ještě dlouho poté, netušili, co se s byty, které obývají, odehrává. Částka, za kterou bylo nakonec OKD „privatizováno“, byla směšná, obrazně řečeno za cenu plotu kolem dolů a vlastně nikdy nebyla přesně vyčíslena, dodnes není specifikováno, co všechno se za zhruba devět miliard privatizovalo.

(ParlamentníListy.cz předkládají celý rozhovor k nahlédnutí a vyjádření společnosti OKD, a. s. i mluvčímu pana Zdeňka Bakaly. Případné reakce přineseme v plném znění.)