V těchto dnech plní úlohu zástěrky přeskupování vlády, skandální dění kolem Karolíny Peake  a úvahy o dalším osudu vládní koalice. Na zákon, přijatý ve zmatku v prvních hodinách výročí bitvy na Bílé hoře, se v tom zmatku téměř zapomnělo, ač již 1.ledna 2013 nabude účinnost. Občas se připomene podpora jeho přijetí hlasem odsouzeného poslance za ODS  Romana Pekárka, ale téměř se nemluví o tom, že jeho odpůrci z řad poslanců vládní koalice vyměnili svá svědomí za mísu čočovice, kterou pak vzal Petr Nečas zatím jako jediné Karolíně Peake, sotva její strana LIDEM splnila svou hanebnou úlohu.

Jen ten, koho to zvlášť zajímá, zaznamenal nenápadnou zprávu, že vláda projednává téměř  shodné novely zákona, předložené poslancem Martinem Doktorem a ČSSD, jimiž má být na církve uvalena povinnost zaplatit daň z příjmu z prvního prodeje vrácených nemovitostí.  Mlčí se o tom, že jako první předložili pozměňovací návrh k zákonu poslanci Věci veřejných. Jejich návrh je komplexní: zkracuje lhůtu vyplácení státního příspěvku na provoz církví ze sedmnácti let na sedm, krátí velmi podstatně finanční náhrady za nevydané nemovitosti a znemožňuje prolomení restituční hranice 25.února 1948 a zatěžuje prodeje vydaného majetku nejen daní z příjmu, ale také daní z převodu nemovitostí. Na jeho pozadí se obě zmíněné novely jeví jako výraz politického pokrytectví předkladatelů: zájmům církví uškodí asi tolik jako bodnutí špendlíkem do hroší kůže, ale jejich předložení budou před voliči farizejsky vydávat za statečný zákrok proti tunelování státního majetku.

Dá se očekávat, že vládní koalice vůbec nedopustí projednání „véčkařského“ návrhu v poslanecké sněmovně a sociální demokracie se postaví na její stranu, ač podpora této novely je to jediné, co by měly opoziční strany udělat, pokud to s odporem proti tunelování státu ve prospěch církví míní upřímně. Tabuizace návrhů „véček“ ale patří mezi politickými pleticháři k dobrému tónu a je pro ně důležitější než národní zájem. Otevřená i skrytá jednání ve prospěch církví a v neprospěch kapes občanů povedou ovšem všichni zcela nezištně (sic!), nebo to aspoň budou bez začervenání tvrdit.

Zcela nepatrnou pozornost si vysloužilo oznámení všech tří opozičních stran, že připravují ústavní stížnosti proti přijetí zákona. Je žalostné, že se opozice nedokáže sjednotit ani ve věci tak zásadního veřejného zájmu. Může se tak stát, že Věci veřejné se ani nebudou moci podílet na pokusu o popření ústavnosti zákona.  Nemají totiž 41   poslanců nebo 17 senátorů, které pro přípustnost ústavní stížnosti požaduje zákon o Ústavním soudu ČR. Komunistům „půjčí“ chybějící poslance ČSSD, ale až po předložení vlastního návrhu. Nelze vyloučit, že komunistickou stížnost pak Ústavní soud ČR odmítne pro  zákonnou překážku nepřípustnosti jednání o zahájené věci. Roztříštění sil opozice může ve výsledku způsobit, že se Ústavní soud ČR nedostane k některým argumentům, které ČSSD možná opomene, ale  uvedli by je ve svých stížnostech komunisté a Věci veřejné.  Opoziční strany v této vážné chvíli nadřazují svůj úzce stranický zájem nad potřeby národa.

Dalším úskalím záměru napadnout zákon ústavními stížnostmi je pokročilost času. Ústavní soud ČR, jehož jednání zpomaluje neúplnost soudcovského sboru, není zákonem vázán k jejich přednostnímu projednání a může případně rozhodnout až v době, kdy budou uzavřeny nevypověditelné smlouvy mezi státem a církvemi.

Jen na okraj poznamenávám, že průtahy v jednání Ústavního soudu ČR by mohli postižení stěžovatelé sice považovat za mlčenlivé vyjádření podpory zájmům církví, ale ani by podezření jako nedoložené nemohli nahlas vyslovit.