Co si dnes, s odstupem času, myslíte o tuzemském příběhu své knihy Bouře? Mám na mysli to, že o ní knihkupci nejevili zájem, celý náklad byl zatopen vodou, zbylo jen pár výtisků a ty se teď rozšiřují jako samizdat okopírováním či po internetu…

Už léta mi mnoho Čechů mailuje a ptají se, kde mohou koupit českou verzi mé novely Bouře. Píší, že knihu není možné sehnat. Vždy jsem jim doporučil knižní obchody na internetu, kde za určitou cenu obvykle seženete použité knihy, ale teď už vím, že mou novelu Bouře ne. Když se také ukázalo nemožným sehnat ji v angličtině v online knižních obchodech, vydal jsem několik stovek dalších kopií vlastním nákladem s doslovem. Během současných prezidentských voleb v Česku jsem byl hodně překvapen, když mě nespočet Čechů kontaktovalo a chtělo knihu, přestože jsem jim ji mohl nabídnout právě jen v angličtině. Věřím, že v Česku vyrůstá nová generace, která chce vědět pravdu o válečných letech 1939 až 1945. Vždyť čeští historici vždy prezentovali Čechy pouze jako oběti. V každé válce nicméně byli i kolaboranti, kteří tvoří rub oficiální historie. Z určitých důvodů chce ale hodně Čechů z politických kruhů stále zakrývat to, co se stalo během druhé světové války v českých zemích. Pro příklad se můžete podívat na popisy mých knih v katalogu Evropské knihovny. U knihy Tíživé mlčení je sice napsáno, že „přeživší z Letů promluvili“, ale jinak nic víc a navíc je o ní referováno jako o americké literatuře. Takže samozřejmě cítím, že v Česku jsou mé knihy na indexu a můj výklad historie o tom, co se stalo Romům v Letech během války, je oficiálními místy přehlížen.

Myslíte si, že v zemi, kde jsou některé knihy na indexu, kolují v samizdatu a část historie se dostala do stínu oficiální informační masáže, existuje opravdová demokracie?

Předchozí odstavec odpovídá i na tuto otázku. Bojím se, že ne. Možná to pomůže čtenářům chápat, proč jsem napsal Bouři. Ve vysvětlení mé sbírky orální historie přeživších koncentrační tábor Lety, tedy v Tíživém mlčení, jsem vysvětlil, jak jsem pořídil záznamy lidí z Letů a jak jsem je vůbec objevil.

V Bouři píšete o rodičích ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, jak najímali vězně z Letů na práci ve svých přírodní pohromou zničených lesích. Je to pravda anebo vaše fantazie?